Warrior

XVII. Bohové

Fira

Pořád tomu nemůžu uvěřit. V jednu chvíli jsem viděla jak mizí v záplavě bílých plamenů a teď tady stojí, jako by se nic nestalo. Jako by snad neměla být mrtvá. Já... já si myslela, že umřela. Že se z ní stal jen popel, který časem rozfouká vítr do okolí. Pořád mi něco vzadu v mysli říká, že se mi to jen zdá. Že tady ve skutečnosti není a že se nic z tohohle neděje.

Rychle zamrkám a zatřesu hlavou, abych si ji pročistila, jenže když vzhlédnu, opět ji tam vidím. Připadá mi jako přízrak, který si jen vytvořila moje mysl, která by neunesla takovou ztrátu. Uvědomuju si, že mám doširoka otevřené oči a šokovaně pootevřené čelisti, ale nedokážu si pomoct. Ten výraz přesně vystihuje to, jak se teď cítím.

Udělám pár váhavých kroků vpřed, až jsem od ní vzdálená jen na pár zaječích skoků. Teď si uvědomuju, že vůbec nevypadá tak v pořádku, jak se mi předtím zdálo. Uši má sklopené, tvář má strhanou vyčerpáním a tenké nohy se jí třesou. Vypadá, jako by měla každou chvíli spadnout a už se nezvednout.

V tom zvedne hlavu a na mě se upřou její rozdílné oči vybledlé stínem únavy a bolesti. Ve výrazu se jí zračí zmatení a rozespalost smíchaná do nečitelné grimasy. Ovšem i teď dokážu s jistotou říct, že v těch očích vidím nepatrné světýlko, které tam posledně nebylo.

Přistoupím ještě blíž a skloním hlavu k její zadní noze. Na místě, kde byl hadí kousanec, je teď jen malá jizvička. Nevěřícně zavětřím, ale necítím nic, co by naznačovalo, že je jed stále přítomný. Prudce zvednu hlavu a setkám se s mírně pobaveným pohledem démonických očí.

,,Je zdravá," potvrdí mé zjištění obrovská ohnivá vlčice hromovým hlasem. Její hlas zněl, jako by ujišťovala nějaké zmatené vlče. Přesto to všechno pořád nemůžu pochopit.

,,Jak...?" chci se zeptat, ale dojdou mi slova a tak na ni jen němě zírám. Přemýšlím, jestli je slušné, takhle se ptát, ale teď jsem s myslí natolik v háji, že nad tím nemám sílu víc uvažovat. Nejdřív plivu oheň a teď tohle. Nestíhám to pobírat.

,,Bílý oheň vyléčí cokoliv," vysvětlí jednoduše. Já užasle kývnu hlavou, ale pořád mi trochu uniká logika toho, co se stalo. Otáčím se zpět na svoji, nyní vyléčenou, kamarádku. Moon si očividně řádně uvědomila přítomnost obřích šelem a nyní si je přeměřuje trochu zaskočeným nevěřícným pohledem plným až nezdravého respektu. Nedivím se jí. Zatímco já na ně nevěřila, ona je uctívala celý život a proto je pro ni jejich přítomnost více posvátná.

Koutkem oka spozoruju, že se ledová vlčice dala do pohybu. Ledové krystalky na jejím paroží v nastalém tichu tiše začaly cinkat v něžném nepostřehnutelném vánku. Tento zvuk dodal této chvíli jistý kouzelný nádech, který ještě víc umocňuje magický moment, který právě prožíváme. Vytváří skoro neslyšitelnou melodii do pozadí.

,,Když už jsme všichni, můžeme začít," pronese bohyně a zbylé dvě souhlasně zamručí. Náhle se všechny tři v záblesku jasného světla rozplynou a já si s dalším šokem uvědomím, že nezmizeli úplně. Na jejich místech nyní stojí tři vlčice, stejně velké jako třeba já, přesto stále nadpozemsky působící. Z jejich mohutných křídel se nyní stala levitující křidélka tvořená z malých barevných sklíček. Jinak vypadají stále stejně. Překvapeně mi spadne čelist. Proč je dneska všechno tak šílený?

,,Nyní si musíme promluvit. To je důvod našeho setkání," osloví nás temná vlčice a Umbra stojící kousek ode mě se přitom napne a nastraží uši.

Všechny tři si nás změří kritickými pohledy a když uznají, že všechny posloucháme, spokojeně kývnou.

,,Jistě víte, že se po této zemi šíří zlo. Jistá smečka porušila pravidla dána námi při vzniku všeho života. Překročila hranice a my se rozhodli, že už to nehodláme déle tolerovat. Hrají si na nadřazené bytosti a tím uráží naše jména," začne mluvit ohnivá vlčice Ignis. Při jejích slovech se mi sami od sebe napnou všechny svaly v těle. Takže oni si uvědomují, že všechny smečky v okolí trpí. Že nás kradou a zotročují. A rozhodli se nám konečně pomoct. Konečně zničí ty bezcitné vlky! Teď se cítím trochu provinile, že jsem je tak obviňovala. Je sice pravda, že mohli zasáhnout dřív, ale lepší pozdě, než nikdy.