Warrior

VIII. Alder

Moon

Vystopili jsme až ke vchodu do jeskyně. Zde by se měl nacházet ten vlk. Jeskyně je tmavá a je v ní ticho. Až moc velké. Vzhlédnu k nebi. Dorazili jsme brzo. Čas na odpočinek začne asi za dvě hodiny. Oklepu se.

,,Jseš si jistá, že je tady?" uslyším Firu. Konečně. Už jsem si myslela, že oněměla. Byla zticha od té doby, co zahlédla prach. Mlčenlivost mi k ní nesedí.

,,Ano," odpovím s jistotou.

,,A co je na něm tak zvláštního?" zeptá se a podrbe se za uchem.

,,On je velice moudrý. Snad nejmoudřejší na světě. Tedy kromě nebeských vlků samozřejmě. Má smečka ho má naštěstí v přátelském vztahu. Každý vlk od nás si u něj byl aspoň jednou pro radu. I staří vlci obdivovali jeho schopnosti vědění," vysvětlím.

,,A ty?"

,,I já už u něj byla," odpovím.

,,A jak vypadá?" nedá si pokoj.

,,To se těžko popisuje. On... nevypadá jako většina vlků. Je jiný. Je už ale docela starý. Přesto má energie nad deset vlků," řeknu.

,,Zas tak starý nejsem," ozve se za námi. Rychle se otočím. Stojí tam tmavě hnědý vlk se světlím břichem a matně šedou srstí okolo očí a na krku. Uši má černé a špičku ocasu pískovitě zbarvenou. Packy má takově matně hnědé barvy. Oči mu žhnou žlutou barvou. V srsti má zapletené peří a za uchem mu visí růžek od srnce. Kolem krku má koženou šnůrku a na ní přívěšek ve tvaru dubového listu.

,,Ale za tu energii děkuju," usměje se.

Okamžitě skloním hlavu na důkaz úcty a šťouchnu do Firy ramenem ať udělá to samé. Hned pochopí a napodobí mé gesto.

,,To je v pořádku. Na tohle si nepotrpím, ale je to milé," řekne a taky naznačí úklonu.

,,Čekal jsem, kdy dorazíte," oznámil.

,,Ale jak jste to mohl vědět?" zeptá se nechápavím tónem Fira.

,,Vítr mi to řekl. Větry se měnili stejně rychle jako nálada horských koček. Bylo mi jasné, že sem musí jít někdo neobyčejný," odpoví.

,,Neobyčejný?" nechápu.

,,Pojďte radši dovnitř. Je to tam pohodlnější. Rád vám na vše odpovím. Času je dost," řekl a vešel do jeskyně.

***

Spokojeně ležím na mechem vystlané zemi a packama si přidržuju takovou kamenou misku naplněnou vodou. Fira leží vedle mě a drží si urostlého králíka. Alder- ten vlk- sedí před námi.

,,Takže... Mluvil jste o něčem neobyčejném," zkusím mu připomenout původní téma.

,,Ach ano. Vy dvě jste dostaly velký dar," promluvil.

,,Od koho?" skočí mu do řeči Fira s plnou pusou. Trochu neslušné, ale chtěla jsem se zeptat na to samé.

,,Od nebeských vlků. Musely jste projevit něco neobyčejného. Něco, co je na vás zaujmulo. Co to asi bylo?" podívá se na nás.

Zamyslím se. Proto asi vypadáme jinak. Změnili jsme se nejspíš při té záři nad propastí. Ale co jsme udělali tak zvláštního?

,,Nebeští vlci znají každého z nás. Vy nebo něco ve vašem životě je něčím... zvláští."

,,A... Ten dar. Co je to?" zeptám se. Zvědavost mi nedala.