Warrior

III. Kdo zná tvář pravdy

Fira

Slyším kroky přicházející z chodby. Vrací se. Jako první vejde černý vlk a chvilku po něm Moon. Má sklopenou hlavu a jde velmi pomalu. To je u potrestaných mláďat normální, ale u ní ne. To muselo hodně bolet. Všimnu si, že míří ke mně. Okamžitě si sednu, narovnám záda a čekám. Dojdou ke mně a černý si mě změří povýšeným pohledem. ,,Firo?" osloví mě. ,,Ano?" zareaguju okamžitě. ,,Si z odchovaných nejlepší snad ve všech ohledech. Proto  veď její výcvik. Není to žádost, ale rozkaz. Kdyby neposlouchala, víš co máš dělat. Nechci ji už ani vidět a rozhodně s ní nehodlám ztrácet čas," řekne popruzeným hlasem. Ani nečeká na odpověď a odchází za ostatními mláďaty. Asi by to pro mě měla být čest, taková důvěra. Ale spíš je to prokletí. Jestli udělám chybu, dostanu trest. A velký. Zakleju. To jsem nechtěla. Proč vybral mě? Zamručím a stočím pohled k Moon. Stále zírá do země. Čím mám začít? Asi útoky. Nebo obranou? Možná celkovým bojem. Nikdy jsem nikoho necvičila. Ani jsem o to nežádala, ale nemám na výběr. ,,Asi začneme obranou proti útokům," řeknu jí. Ona zaujme obranný postoj, ale je vidět, že je slabá. A navíc pořád kouká do země. ,,Podívej se na mě," rozkážu. Ona pomalu začne zvedat pohled od země. Nakonec mi zírá přímo do očí a já zatajím dech. Od očí jí stékají krvavé slzy. Rudé pramínky si nacházeli cestu šedou srstí a poté v kapkách padaly na zem. Co jí to udělal? Čekala jsem nějaký škrábanec, nebo kousanec. Tohle si nezasloužila. Je mi jí líto. Ale lítost nic nezmůže. Musíme cvičit. ,,Je to snadné. Stačí, aby ses ubránila mím útokům a neskončila na zemi. To snad zvládneš," řeknu a připravým se ke skoku. Zaměřím se na její ramena. Odrazím se. Ona se celá napne, ale neudělá nic. Dopadnu na ni a ona se pod mou vahou svalí k zemi. Odstoupím od ní. ,,Znovu," rozkážu. Ona se znovu postaví. Ale i podruhé skončila na zemi. A potřetí. Po čtvrté. I po páté. Vůbec se nebrání! ,,Proč? Proč chceš cítit bolest?" zavrčím. Upře na mě pohled svých fialových očí. ,,Někdy je to lepší než cítit porážku," odpoví šeptem. Sklopím uši. ,,Aspoň to zkus," řeknu a odstoupím. Připravým se. Tentokrát nemířím na ramena, ale na hruď. Ona už stojí připravená se bránit. Máchá ušima ze strany na stranu jako by něco poslouchala a poté je srovná podél hlavy. Odrážím se. Ona se napne. Když jsem blízko, přitiskne se k zemi a zadníma mě odkopne za sebe. Vstanu a oklepu se. ,,Jak si věděla, kam skočím?" chci vědět. ,,Oči říkají vše," unaveně se usměje. Ještě chvilku cvičíme obranu a já si s radostí uvědomím, že jsem dokázala to, o co se černý pokoušel už několik měsíců. Moon se konečně snaží. Připadám si, jako bych dokázala nemožné. ,,Teď bych cvičila boj," řeknu. Ona překvapivě přikývne a připravý se k boji. Čekala jsem to těžší. Nahrbím se a začnu vrčet. Ona je v klidu, ale zase švihá ušima a to mě krapet znervózňuje. Začínáme okolo sebe kroužit. To nám dává čas na zjištění slabin soupeře. Ona je teď rozhodně slabší než obvykle. Nepatrně se jí klepou nohy a asi má i zamlžený zrak kvůli té krvi. Rozhodně mám výhodu. V tom Moon zaútočí. Jen se mihne kolem mě a zanechá mi na památku menší kousanec. Když zaútočí podruhé, vyhnu se. Ale jen tak tak. Je hrozně rychlá. Její útoky jsou rychlé a přesné. Ale nebolí. Asi ani nechce, aby to bolelo. Tak jo. Nadechnu se a zase vydechnu. Přesně si vzpomenu na její poslední útoky a odhadnu ten příští. Poté jí ocasem podražím nohu při otočce a ona končí na zemi. Jednu packu napřahuju k přesnému úderu, ale ona zase švihne uchem a těsně se vyhne. Vmžiku stojí opět na nohou. Já se na ní otočím a tím jí dám nechtěně šanci k útoku na můj teď úplně nechráněný krk. Ona toho okamžitě využije a s vyceněnýma zubama se na mě vrhne. Ale když je těsně u mě, stáhnou se jí zorničky a ona se zastaví. Prudkost zabrždění jí dostane na zem. Okamžitě na ní skočím a packama ji ještě víc přitisknu k zemi. Pak se nakloním k její hlavě. Oči má vytřeštěné a má v nich prázdný pohled plný děsu. Co se jí to...? Začne šeptat nesmyslné věty. Když tak nad tím přemýšlím, možná vážně není psychicky v pořádku. To už je i na mě trochu moc. U nebeských vlků... Dostala jsem šílený plán. Už asi vím jak utéct. Ne, že by mě to nenapadlo už dávno. Ale dřív to nebylo možné provést. Vsadím se, že Moon půjde ráda se mnou. Navíc, myslím, že ona by to tu už moc dlouho nevydržela. Byla by škoda kdyby se nakonec stala jednou z nich. Musím ji dostat pryč. Za každou cenu. A bude to ještě dnes.