Warrior

XVIII. Poslání

Moon

Mé probuzení se odehrálo teprve před chvílí a pořád jsem silně zmatená a jaksi dezorientovaná. Netuším, kde jsem. Chápu důvod, ale jak jsem se sem dostala je pro mě záhadou. Nemám čas to ale řešit, protože si nás tři bohyně rozdělili k soukromým rozhovorům. Fira míří s Ignis bok po boku na nejodlehlejší místo na louce a Tenebris s tou černou vlčicí zůstávají na místě. To je další věc. Kdo to sakra je? Nepamatuju se, že bych ji někdy viděla. Ale podle všeho teď bude cestovat s námi. Budu si ji muset pořádně ověřit, aby nezkoušela nic, za co bych jí musela utrhnout uši.

Já jdu s Glaciem do dalšího zákoutí, aby jsme měli soukromí. A v tu chvíli se stane něco neuvěřitelného. V záblesku jasného světla obrovské vlčice zmizí a na jejich místě zůstanou stát jejich menší já. Jsou teď velké jako normální vlčice, ale vypadají stále stejně až na detail, že jejich obrovská křídla se proměnila v malinká levitující ze skla. Základní rysy ale zůstaly stejné. Ignis konce křidélek hoří, z Tenebrisiných se kouří a Glaciem je má z ledu.

Ale důležité je, že jsem pořád nejmenší! Nespokojeně si odfrknu a Glaciem se trochu zamračí, ale dělá, že si toho nevšimla. Vlastně se nakonec i trochu uchechtla, když jí došel důvod mého rozpoložení. Zavrtí hlavou a zahledí se do mých očí. Nejistě couvnu. Nějaký hlásek v mé hlavě mi říká, že by na mě takhle zírat neměla a že bych jí měla kousnout, ale ještě mám dost zdravého rozumu na to, abych ho ignorovala.

,,Vím, že to pro tebe musí být těžké a vím i důvod tvé nejistoty," začne klidným hlasem, ve kterém se neskrývá ani stopa po nepřátelství. To mě trochu uklidní, ale pořád jsem ve střehu.

,,Znám tvoji minulost," prohlásí a ve mně hrkne. Podívám se na masu temných stromů za mnou, abych se ujistila, že úniková cesta je volná. Glaciem se ale jen zasměje mému chování.

,,Jsem bohyně. Vážně sis myslela, že o tobě nic nevím? Vždyť jsem ti dala schopnosti. Měla jsem k tomu asi důvod," řekne a já se nedokážu zbavit toho svíravého pocitu v mém břiše.

,,Nebudu tě trestat. Chtěla jsem ti pouze nabídnout nový začátek. Za to, co se stalo nemůžeš. Teď můžeš pomáhat. Dokážeš neuvěřitelné věci a můžeš je využít k něčemu užitečnému," prohlásí přemlouvavě a chlácholivě. Nevěřícně se na ni podívám.

,,Neuvěřitelné věci?" zopakuju a srst na krku se mi naježí.

,,Na tom, co umím není nic neuvěřitelného. Je to špatné. Já jsem špatná. Vždyť ani moje myšlenky mi nepatří!" zavrčím. Ona se na mě ale jen dál tiše a se zájmem dívá.

,,Říkali mi, abych si vybrala někoho jiného. Že je hloupost vybrat si někoho, jako si ty. Ale já věřím, že pokud si někdo zaslouží mé schopnosti, jsi to ty. Led je dost vratká záležitost. Když je tenký, prolomí se. Když je moc silný, ničí. Proto potřebuju někoho, kdo není ani úplně dobrý, ani zlý. Někdo hodný by nebyl schopný vytvořit stabilní led, protože by sám nebyl uvnitř dost chladný," vysvětluje a já postupně začínám chápat. Váhavě přikývnu.

,,Ale, co když jsem až moc chladná?" zeptám se.

,,Naučíš se pomáhat. Potkáš přátele, kteří tě to naučí. Fira byla jasným důkazem, když si jí dala lék. Zlý vlk se dobru naučí, sice těžko, ale přesto. Dobrý vlk se zla štítí a nikdy se mu nepřiblíží," odpoví jistým hlasem, který vypovídá o jejím přesvědčení.

,,Stejně si myslím, že děláte chybu," zamručím a ona nakloní hlavu na stranu, jako by přemýšlela.

,,Doufám, že mi dokážeš opak."