Bad Choice (BTS; CZ) ✓

True Out

<×××>

"Hyung?"otočil jsem se na něj s překvapením ve tváři.
"Panebože, co se ti stalo?"skočil mi kolem krku.
Musel jsem zaskučet bolestí.

"Jaktože tě pustili?"zeptal jsem se odtáhl jsem se od něj.
"To teď neřeš. Co se ti stalo?"zeptal se mě znova.
V jeho výrazu bylo znát, že je rád že jsem na živu.
Měl na sobě zase ten šedý svetr a černé tričko. Jeho vlasy trčely do všech stran. Vypadal jako kdyby utekl z blázince.

"Srazil jsem ho na motorce,"řekl Taehyung.
On se na něj otočil a sedl si na mojí postel. Vyhrnul si rukávy a Taehyung se zadíval na jeho zjizvená předloktí, připomínajíc cedník.

"Jaktože jsi nebyl ve škole?"zeptal se. Vypadal jako kdyby byl má matka. Usmál jsem se nad tím. To Jina zmátlo.

"Řeknu ti to až příští týden,"zašeptal jsem mu do ucha aby to Taehyung neslyšel. Jin přikývl a podíval se na něj.

"Jak se to stalo?"zeptal se ho.
"Jel jsem do školy a na křižovatce se mi najednou ..."vysvětloval, ale já mu skočil do řeči.

"Nevím proč, ale stál jsem uprostřed silnice a potom mě, dřív než si mě všimnul, srazil."řekl jsem.

Jin-hyung přikývl a nadechl se.
"Hlavně, že jste oba v pořádku."usmál se na nás a Taehyunga poplácal po rameni.

"Budu muset jít."řekl a zvedl se z postele. V jeho výrazu tváře bylo vidět, že nechce odcházet. Že tu chce se mnou zůstat a klidně se mnou přespávat na nemocničním lůžku.

"Ještě jsi mi neřekl jakto že tě pustili?"zasmál jsem se. Doufám, že neutekl bez oznámení. Taky je možný, že by si toho všimli, tak by ho taky mohli vyhodit.

"Zdrhl jsem, ale neboj. Vrátím se."řekl a vlepil mi pusu na tvář.
"Tak ahoj."mávl na mě a odešel, dřív než jsem mu stačil odpovědět.

Já jsem s úsměvem na tváři sklopil hlavu dolů.
"Kdo to byl?"zeptal se mě a naklonil se ke mě.
"Tvůj přítel, nebo tak?"usmál se na mě.

Úplně jsem se zapomněl zmínit, že on ví o mé orientaci, ale zase neví o tom, že mám bratra. Měl jsem strašnou chuť se zasmát, ale nehodilo se to. Byl by zmatený. Krásně zmatený. Ale ne. Nezasměju se.

"Ježiši, ne!"vyjekl jsem a zamával rukama kolem sebe na nesouhlas.
On se jakoby vylekal.
Ano. Byl zmatený. Vypadal strašně roztomile. A když už se nadechoval, že něco řekne a nakonec si to rozmyslel s pohledem k zemi, nezbylo mi nic jiného než se usmát.

"On ... je to můj starší bratr."vysvětlil jsem s nadzvednutým koutkem rtů.
On s pootevřenými rty přikývl. Zmatení z jeho očí se vytratilo, tak rychle, jak se objevilo.

"Kdybych našel někoho jako jsi ty nebo on, byl bych moc rád."řekl jsem.
Když jsem si uvědomil co jsem to vypustil z úst, zakryl jsem si rty obvázanou rukou a vykulil oči překvapením ze sebe samého.
On se na to jen zasmál a shrábl si vlasy z čela.

"Promiň,"špitl jsem, ale spíš pro sebe.
Zřejmě to neslyšel, protože nějak nezareagoval.
Vydechl jsem a podíval se na něj.

"Nechci být dotěrný, ale odkud zdrhl?"zeptal se zvědavě.

"Nevím zda ti to říkat ... abys si o mě nemyslel něco špatného."řekl jsem a sklopil obočí. On přikývl.

"Jestliže nechceš, nic mi do toho není. Jen první co mě napadlo bylo vězení."zasmál se a já též. Zavrtěl jsem nad tím hlavou.

"Ne, to opravdu ne. On ..."nadechl jsem se.
Taehyung napjal uši. Zřejmě ho to opravdu zajímalo, tak jsem se rozhodl to říct. Stejně bych mu to jednou řekl.

"On ... bral drogy a teď ... teď je v léčebně."řekl jsem stěží s lítostí v hlase.

"Wow,"vydechl a chytil se za koleno.

"Moc informací v jeden den, co?"zasmál jsem se.

On opět se zmatením přikývl. Nad tím jsem se nedokázal neusmát.
Byl opravdu roztomilý, když je zmatený.
Musím si přiznat; líbí se mi.

Jeho úsměv, který vykouzlí radost na každém na koho se podívá. Jeho nos jako psí čumáček. Jeho hnědá očka s dlouhými řasami. Rumělce na jeho tvářích ...
Dal jsem si facku.

Tyhle myšlenky ... on není gay a když už ... je to jen kamarád. Známý.
A navíc ... jednou bych mu řekl o tom co jsem udělal a on by mě odkopl. Řekl by mi, že jsem nechutný.
Odkopl by mě...
Možná

<×××>