Bad Choice (BTS; CZ) ✓

Let's live together

<×××>

Od mé hospitalizace uběhla už nějaká doba.
Ležel jsem tam asi čtyři dny, ale ihned poté mě doktoři rovnou přesunuli do léčebny.

Jsem tady už celkem dva týdny a měl bych se zase vrátit domů.
Ale já nemám kam, protože do toho feťáckého doupěte já už nikdy nevlezu.

Taehyung za mnou chodil pokaždé, když jsem měl povolené vycházky, či byly dny návštěv.

Dobré bylo, že na drogy jsem neměl ani pomyšlení. Byl jsem na nich závislý jen protože mi nic jiného nezbývalo.

"Yoongi, máte tady návštěvu."oznámila mi sestra, která na mě koukala skrze pootevřené dveře na terasu.

Ja jsem naposledy popotáhl kouř filtrem do svých plic a cigaretu uhasil.

Ano. Začal jsem kouřit. To jediné je tu povoleno a mě to tak uklidňovalo. Jsem rád alespoň za to.

"Yoongi?"zavolal na mě známý hlas.

"Tae,"

Na rtech měl úsměv. Přišel ke mě a objal mě.

"Co že zase vypadáš jako sluníčko?"zasmál jsem se a on mi na hlavě udělal rozcuch.

"Mluvil jsem s doktorem a říkal, že tě klidně propustí už zítra!"zajásal.

Rozšířily se mi zorničky.
Nejsem si jistý, není na to moc brzo?

"Měl bych tady ještě nějakou chvíli zůstat,"podotkl jsem a sklopil zrak ke špičkám svých bot.

"Ale Yoongi, co to povídáš?"zamračil se Tae. Vím, že by byl rád abych odsud už vypadl. To já taky, ale nejsem připravený začít žít zase normálně.
Bez Jina je tu prázdno, ale Taehyung ... jako kdybych viděl bratra, když se usmívá.

Jako kdyby skrze něj mluvil, dýchal a staral se o mě.
Protože Jin-hyung byl taky takové sluníčko.

"Ale pozítří je významný den,"zesmutněl.

Podíval jsem se na něj nechápavě.
Co je to za den?

"Yoongi, vždyť budeš mít narozeniny!"usmál se upřímně.

"Cože?"řekl jsem zaskočeně.

Jak jsem mohl zapomenout.

"A nechci aby jsi je strávil tady."

Má pravdu. Je načase odsud vypadnout. Hodit minulost za záda a začít znova.

"Ale já nemám kam jít."připomenul jsem mu.

Taehyung protočil oči a nevěřícně vydechl.

"Kolikrát jsme to probírali? Řekl jsem, že budeš bydlet u mě. Nechci tě už nikdy ztratit z očí. Jasný?"

Kázal mi, jako kdyby byl moje matka, kterou jsem nikdy nepoznal.

Nechci mu být přítěží, ale on si prostě nedá říct. Bylo to jako když se snažíte přemluvit milého člověka aby přestal být milý.

A on je na mě milý až moc. Nezasloužím si tak úžasného přítele.

Taehyung očekával můj souhlas. Místo toho jsem se do ticha začal smát.
Celá tahle situace byla tak vtipná.

"Co?"zvedl nechápavě obočí. Smál jsem se natolik, že i jeho jsem dokázal rozesmát.

Když jsem se uklidnil, utřel jsem si slzy od smíchu a narovnal se.

"Tak já si půjdu sbalit."ujistil jsem ho.

"Děkuju,"usmál se a já se vydal do svého pokoje.

<×××>

Bude stěhovačka :-) už se pomalinku dávají dohromady, ale to není všechno :-)
Děkuju za podporu vašim zájmem a přeji dobré ráno a krásné ráno :-)
Tae~