<×××>
Nevím jak se to stalo. Nevím, kde to Jin sehnal, nebo kdo mu to dal, ale je to ta nejhorší věc, která se mohla stát.
Nepřemýšleli jsme nad tím, jestli je to špatné, nebo jestli nás to zabije, ale jestli toho máme dostatek pro oba.Protože Jin znova spadl do drog. A není jediný.
Já v tom teď plavu taky.Teď sedím na podlaze a mám upřený pohled do zdi, na které jsou šmouhy od špinavých prstů.
Opravdu to tady vypadá jako doupě feťáků.
Ani nevím jak se mi to povedlo do toho spadnout.
Jediné co si pamatuju, že jsme s Jinem chtěli oslavit jeho návrat, ale trochu jsme to přehnali s alkoholem a on mi nasypal něco do pití.
Druhý den mi bylo tak neskutečně blbě a Jin mi na to něco dal, a víc nic si nepamatuju.Mám v hlavě úplně vymydleno.
A taky se přihodila jedna věc, na kterou bych rád zapomněl. Jin si ani neuvědomuje, že se něco takového stalo, takže mu to asi může být úplně jedno.
Když jsme byli pod vlivem, tak došlo k tomu, že jsem Jinovi vlepil pusu na tvář a on to pobral tak trochu jinak a udělal to, čemu se má říkat bratrská láska, ale v jiném slova smyslu.
Ano. To se stalo. Ani nevíte jak je mi to líto.
Z přemýšlení mě vyrušilo Jinovo zachraplání.
I když ... nevypadal jako ten Jin, kterého znám.Vypadal jako tělo bez duše.
Jak jinak by měl vypadat feťák, že?
"Yoongi,"zamumlal a otočil se na bok. Natáhl ke mě ruku a pohladil mě jedním prstem po tváři.
"Máme ještě něco?"zeptal se mě.
Podíval jsem se do jeho prázdných očí.
"Máme toho dost, neboj se."ujisitl jsem ho a po svých hubených nohách jsem došel do ložnice, kde jsem z podpolštáře vyndal tři pytlíčky.
Odnesl jsem je k Jinovi na stolek.
×××
"Teď ty,"řekl Jin a já pravou nosní dírkou natáhl krátkou lajnu bílého prášku.
Bylo to, jako kdyby mě něco šlehlo do plic a do hlavy, ale zanedlouho přišel ten příjemný pocit.
Jin mi potom obvázal paži kusem látky a já s ní začal pohybovat nahoru a dolů.
Potom nahmatal žílu na mém předloktí a kůži, která byla celá zjizvená, propíchl a stlačil obsah injekce do mého těla."Ah..."vzdychl jsem.
Bylo to tak strašně příjemné. Byl jsem tak omámený, že jsem skoro ani neslyšel zvonek u dveří.
Nechtěl jsem se zvedat. Bylo mi tak hezky.
Tohle už je asi po páté co tady někdo zvoní.
Nevím kdo to je.Vytáhl jsem si jehlu z ruky a sundal si ten kus hadru.
"Nemáme tu nějaký pití?"zeptal se Jin a zvedl se.
"Myslím si, že v kuchyni je víno."
Jin se radostně usmál.Vůbec nevypadal, že by si něco vzal. Jenže on je na to zvyklý, ale má kvůli tomu bolesti plic.
Já jsem jen tak ležel na zemi a prázdným výrazem ve tváři."Půjdu se vykoupat,"oznámil mi a zavřel se v koupelně i s lahví vína.
To snad ne. On to vypije beze mě!Moje rozklepané nohy mi téměř nedovolily chodit. Spadl jsem dvakrát, než jsem se dostal ke dveřím od koupelny.
"Jine,"řekl jsem, ale neodpovídal. Ježiši. Snad se tam neutopil.Vešel jsem dovnitř.
Jin se mě lekl a uklouzl do vany, která byla napuštěná vodou s pěnou.
Rozeběhl jsem se k němu a pomohl mu si sednout."Jsi v pohodě?!"
Odhrnul jsem mu mokré vlasy z čela a on na mě vyprskl trochu vody.
"Já z tebe umřu!"okřikl mě a cákl na mě. Super. Teď jsem celý promočený.
Zvedl jsem se od něj a chystal se odejít, ale Jin mě rukou stáhl do vany.
Můj dopad na hladinu způsobil menší povodeň na podlaze.Vydechl jsem a promnul si oči od pěny.
"Děláš si legraci?!"zaklel jsem a s nohama vytrčenýma ven z vany jsem ho plácnul po hlavě.
On se začal smát.
Potom z podhladiny vytáhl lahev vína a sundal z hrdla špunt"Dobrou chuť."řekl a napil se.
"Bojím se, že tímhle způsobem umřu dřív než ty."řekl jsem a dal nohy pod vodu.
Zase jsem uslyšel zvonek.
"Nech to být. My tady přece nejsme."řekl Jin a podal mi lahev.
"Máš pravdu. Nejsme tady."zasmál jsem se a napil se.
<×××>
Asi vás děsím. Udělám ship Hoongi a hned to zase zkazím ~ co myslíte? Vyhrabe se z toho? Co když propadne drogám? Co když ho zachrání Taehyung?
Jaký je prozatimní názor na tuto FF? Díky
btw. koukněte na korejštinu vol.1 - nová část :-)
ČTEŠ
Bad Choice (BTS; CZ) ✓
ФанфикMin Yoongi je mladý chlapec, který má všechno před sebou, ale jedním zbrklým rozhodnutím svého života začne litovat. Jeho život se obrátí naruby po nehodě a po bolesti, kterou mu způsobují jeho spolužáci, kteří ho dřív měli rádi. Ale co když ho může...