Bad Choice (BTS; CZ) ✓

Don't Cry Tonight

<×××>

Moje tělo bylo celé zpocené. Prudce rychle jsem se posadil a rozhlédl se po obýváků. Nikde nikdo.

Proč mám noční můry? A ještě k tomu o tom jak mě někdo mlátí a nadává mi. Bolí mě u srdce.
Rukama jsem si prohrábl vlasy a zašel do kuchyně abych si nalil sklenici vody, kterou jsem třema loky vypil.

Znova jsem zalehl a přikryl se.
Přičichl jsem si k tričku, které jsem měl na sobě. Bylo Taeho.
U večeře jsem mu ho pochválil a on mě donutil si ho obléknout.
Byla to krásná vůně. Příjemná a přirozená.

Najednou mi hlavou proběhla vzpomínka na tu noc. S Hoseokem.

Začal jsem lehce brečet.
Proč nemohu mít někoho, kdo mě bude milovat? To toho chci tolik?

Bohužel jsem začal brečet víc. Hystericky. Jako dneska ve škole. Myslel jsem, že ho dokážu udržet, ale brečel jsem na celé kolo.
Jsem opravdu hodně špatný. Nejraději bych teď u sebe měl Jina.
Aby mě svíral v obětí. V tom lásky plném. Abych se cítil v bezpečí. Ničím neohrožený a alespoň pro někoho důležitý.
Alespoň trochu víc.

Toho co chci není hodně, tak proč?

Musel jsem brečet hodně dlouho, protože v obýváku už byla úplná tma. Předtím sem francouzkými okny svítilo pouliční světlo, ale ty teď zhasly.

Nemohl jsem přestat brečet. Nemohl. Prostě to nešlo.
Musel jsem prolít alespoň kýbl slz, protože polštář, na kterém jsem ležel, byl úplně promáčený.
Otočil jsem ho na suchou stranu a trochu se uklidnil ...

Najednou jsem ucítil jak se rozložený gauč trochu pohoupl. Potom mě začaly lehce šimrat něčí ruce na zádech. "Tae?"
Můj hlas byl jako kdybych se právě vykoupal v ledové vodě. Zuby mi o sebe drkotaly. Rty byly suché a popraskané. Hlas pisklavý a koktavý.

"Nebreč,"hlesl tichým hlubokým hlasem. Jeho ruka se obmotala okolo mého pasu a přitáhla si mě do jeho náruče.

×××

Taehyung

Něco mě probudilo.
Najednou jsem uslyšel zvuky z obyváku. Znělo to jako pláč.
Yoongi brečí?

Zvedl jsem se z postele a zamířil do obýváku. Když jsem stál pod dřevěnou klenbou, sice hůř, ale přece jen, jsem ho uviděl jak se krčí na kraji postele.
Hlavu měl zachumlanou do polštáře a hlasitě brečel.
Možná se snažil svůj pláč utišit, ale moc se mu to nedařilo.

Chci mu pomoct. Nechci aby brečel. To co udělal ho musí bolet. Jak psychicky tak i fyzicky.
Ale já mu to z hlavy nevyženu. Můžu ho utišit a přivést na jiné myšlenky.
Alespoň to zkusím.

Rozešel jsem se směrem k posteli a lehl si za Yoongiho. Rukama jsem pomalu omotal jeho pas. Zachvěl se.
Je tak strašně křehký. Musím s ním opatrně. Jako s porcelánem.

"Tae?"vydechl. Jeho hlas zněl pro mé uši stašně utrápeně. Je vidět, že ho to hodně bolí.
Nevím proč to vůbec udělal, ale ptát se ho nebudu. Akorát by zase brečel.

"Nebreč,"řekl jsem tiše svým hlubokým hlasem a přitiskl si jeho záda na mou hruď.
Klepal se.

"Prosím."zašeptal jsem. On na chvíli přestal brečet a otočil se ke mě. Uviděl jsem malý záblesk slz v jeho hnědých očích.
Už nebrečel, jen mu tekly slzy.

"Tae,"hlesl a schoulel se na mou hruď. Ruce jsem obepnul okolo jeho zad.
Cítil jsem jak už se mu uklidnil dech i tep. Jeho srdce bilo v pravidelných intervalech a jeho dech dopadal na můj krk.

"Promiň, že jsem tě vzbudil,"zašeptal a trochu se odtáhl.
"To je v pořadku. Hlavně na to nemysli. Ano?"usmál jsem se.
Bylo to na nic, protože můj úsměv stejně v té tmě nebyl vidět.

On začal na novo brečet. "Yoongi,"zvýšil jsem hlas.
Už je zase jako malé děcko.
"Promiň,"vzlykl a znova se přitáhl k mé hrudi.

Projel mnou hřejivý pocit. Nevím čím byl způsobený, ale byl příjemný.

×××

Už jsem pomalu otevíral oči. Udeřilo mě sluneční světlo, které mě donutilo oči trochu přivřít.
Když jsem si zvykl rozhlédl jsem se.
Ležel jsem na zádech a Yoongi lehce pochrupoval s hlavou u mé hrudi a nohou na mém rozkroku.

Když se zavrtěl zrovna mi to nepomohlo. Pokusil jsem se jeho nohu sundat, ale měl ji přesně tam!
Konečně se mi povedlo ho ze sebe trochu dostat a pořádně si ho prohlédnout. Jeho rysavé vlasy měl pomačkané a pár jich měl v obličeji. Dodávalo to na roztomilosti.

Yoongi je opravdu hodně roztomilý.
Divím se že do něj ještě nikdo nešel.

Lehce oddychoval. Mezi prsty žmoulal mé tričko. Panebože.

Já mu ho snad nechám. XD

×××

Yoongi

Se zívnutím a protažením celého těla jsem se probudil. Ani jsem neotevřel oči. Ještě aby mi slunce vypálilo zrak.
Až za chvíli.

Otočil jsem se na pravý bok. Byl jsem ke slunci zády a tak jsem oči otevřel.
Přede mnou asi pět centimetrů daleko ležel Taehyung a usmíval se jak sluníčko.
Zase.

Otevřel jsem oči do široka a ihned se odtáhl.
On se jen zasmál a posadil se.

"Dobré ráno Yoongi,"usmál se na mě.

<×××>