Bad Choice (BTS; CZ) ✓

Your Past

<×××>

Flashback na dobu, kdy byl Yoongi propuštěn z nemocnice po nehodě s Taehyungem.

Jimin

"Jsme rádi, že jsi se vrátil. Báli jsme se o tebe..."řekl vážně Jungkook, který si sedl vedle Yoongiho. Aha, zase to jeho divadýlko.
Yoongi se pod jeho slovy otřásl, ale následně Kooka pravděpodobně prokoukl.

"To ti tak budu věřit."ušklíbl se a podepřel si hlavu.

"Samozřejmě žes nikomu nechyběl! Děvko! Víme všechno!"smál se na celé kolo.

"Tak se měj, děvko. A doufám, že sis to užil jak tě ojížděl."poplácal ho po rameni se smíchem a odešel ke mě.

"Copak?"zeptal se mě starostlivě Jungkook a já jsem jen pokrčil ramena. Nelíbí se mi, když se takhle chová.
Ale to, že se Yoongi vyspal s Hoseokem jsem mu řekl já. S Hobim se znám už dlouhá léta, ale nevěděl jsem, že toho Kook takhle zneužije. Myslel jsem si, že by ho třeba šel politovat, ale obrátil to proti němu a ještě se mu posmíval jak nevyspělé děcko.

Tak proč se ke mě chová jinak?

Najednou Yoongi vstal ze židle. Přímo planul vztekem.
Sebral všechny síly a Jungkooka pěstí srazil k zemi.

Následně se do rvačky připletl i Tae a mého milovaného složil levou zadní.
To si s nima ještě vyřídím.
Potom s Yoongim odešel pryč a já Kookovi přiběhl na pomoc.

Měl krev po celé tváři.

"Co to děláš?"zeptal jsem se ho nevěřícně a pomohl mu na nohy. Objal mě a hlavu zabořil do mého ramene.
"Zůstaň takhle chvíli,"vzlykl.

Doba, kdy byl Yoongi v léčebně.

Jungkook z nudy vytvářel prsty na mé ruce různé obrazce.

Najednou k nám přišel Taehyung. Zvedl jsem hlavu ze stolu a protáhl se.

"Potřebuješ něco?"zeptal jsem se a Jungkook se na něj podíval vražedným pohledem.

"Chtěl bych vám říct něco ohledně Yoongiho."nahodil a přitáhl si k nám židli.
"Jestliže se bude mluvit o něm tak já jdu pryč,"vyplivl Jungkook a chtěl se zvednout.

"Chci mluvit hlavně s tebou."podíval se na něj Tae a stáhl ho opět na židli.

Jungkook si otravéně odfrkl a podepřel si hlavu.
"To co vám teď řeknu, bude jenom mezi námi. Nechci aby se to dozvěděl někdo další a doufám, že ty Jungkooku si konečně uvědomíš jak strašně trpěl,"začal a z tašky začal vytahovat nějaké papíry. Vypadalo to jako důležité dokumenty.

Začal jsem si je prohlížet.

Potvrzení o převzetí péče, souhlas hospitalizace, propustka, propuštění z léčebny drogově závislých, doporučení o přijetí do léčebny drogově závislých a úmrtný list.

"Co to má být?"vyhrkl Kook, ale Taehyung se na něj podíval jako kdyby mu chtěl vypálit díru do hlavy.

"Začnu u převzetí péče. Yoongiho rodiče zemřeli těsně po jeho narození a proto byl svěřen do péče svému o patnáct let staršímu bratrovi, který před pár týdny spáchal sebevraždu,"vysvětloval.

To muselo být strašné. Přijít o rodinu.

"Dál jsou tady papíry z léčeben. Jeho bratr byl závislý a když se vrátil zpět domů, spadl do toho znova a Yoongi též. Byl to ten měsíc co se neobjevil ve škole. Teď je v léčebně i on a vrací se příští neděli. V pondělí má narozeniny, tak jsem myslel, že by jsi si to mohl pobrat. Hlavně tady,"nadzvedl obočí a poklepal Jungkookovi do spánků.

"Proč jsi mu vůbec nadával? Jaký jsi k tomu měl důvod?"zeptal se ho a složil si ruce na hruď. Jungkook nemluvil. Jen tikal po papírech rozložených na stole.

Taehyung zavrtěl hlavou a papíry ze stolu sklidil.

"Muselo to byt strašné,"podotkl jsem a pohlédl na Taeho.
V jeho očích jsem viděl smutek. V poslední době se ti dva celkem sblížili.

"Doufám, že si uvědomuješ, jak se cítil."zvedl se Tae a podíval se na Jungkooka.

"A proč se teda vyspal s tím klukem?"zeptal se Kook nestydatě. Tohle teda bylo přes čáru.

"Ty se ptáš proč?"zasmál se a sklonil se k Jungkookovo tváři. Už jsem ho chtěl odstrčit, ale Kook mi naznačil ať to nedělám.

"Protože jsi mu nadával do děvky."uchechtl si Tae a strčil do něj tak, že ho donutil se opřít o židli.

Potom beze slova odešel.

To co se Yoongimu stalo by mě ani ve snu nenapadlo. Nějak jsem to nedokázal pobrat.

A to jsem celkem kliďas. Rozhodilo mě to, ale Kooka to spíše naštvalo.

×××

"Drž už hubu!"štěkl na mě naštvaně.

"Jungkooku,"chytil jsem ho za ruku a donutil ho se uklidnit.
On se schoulel do mojí hrudi a plakal.

"Nenávidím ho,"špitl a pevně mě objal.

"Nic ti neudělal."připomenul jsem mu káravě. On se odtáhl a podíval se na mě jeho zarudlýma očima.

"Připletl se mi do života,"snažil se nějak obhájit.

"Ne Jungkooku, to ty jsi se mu připletl do života a ovlivnil jsi ho špatným směrem. Nechci aby jsi se k němu takhle dál choval."káral jsem ho.

On si jen uraženě odfrkl a sklopil zrak.

"Ty jsi se spřáhl s Taehyungem?"zasmál se a udělal krok dozadu.
Já zavrtěl hlavou na nesouhlas a chytil ho za tvář.

Cítil jsem jak sám sebe přemáhal. Že se snaží udržet aby každou chvíli nevybuchl.

"Jestli se tak k němu budeš chovat dál tak se s tebou rozejdu."řekl jsem do ticha s vážným výrazem ve tváři.

On na mě vykulil své hnědé oči a pootevřel rty.
"Cože?"koktal. Zaskočilo ho to a měl jsem pocit, že to s ním hnulo. Tam uvnitř.

"Jimine, t-to ne! To nedopustím!"začal hystericky brečet. Znova se mi přitskl k hrudi a stiskl mě co nejpevněji to šlo.

"Jestli to takhle chceš udělám to,"zamumlal mi do trička a zalapal po dechu.

"To jsem rád, protože tě nechci ztratit."usmál jsem se a přitáhl si ho do polibku.

<×××>

Tak přeji dobré sobotní ráno :-) Tady je ten obrat, který jsem slibovala. Všechny dáme do kupy - bohužel Jina už neoživíme XD
Ale bude tady pořád a znova se "objeví" úplně v poslední kapitole a doufám že vás konec překvapí a uspokojí :-) Ale do konce času dost, ale už se to blíží ~