Bad Choice (BTS; CZ) ✓

Can I Come?

<×××>

Zase mě probral ten nejhorší stroj na světě svým příšerným kvičením, až mě z toho klidně mohla začít bolet hlava.

Vstal jsem a budík s radostí vypnul.
Začal můj den; stereotyp.
Oblékl jsem se, upravil se a odešel do školy.

...

Jako každé ráno, ne?
Zase ty šedé ulice a nad nimi šedá zatažená obloha.
Schylovalo se k bouřce. Vál chladný vítr a moc světla nebylo.
Raději jsem přidal do kroku.
Nechci riskovat, že zmoknu.

×××

Už skončila první hodina a já jsem seděl sám ve třídě s položenou hlavou na lavici. Chtěl jsem usnout, ale křik z chodby mi to nedovoloval. I tak jsem to alespoň zkoušel.

Najednou se do třídy nahrnuli mí milovaní spolužáci se strašným smíchem. Ihned jak si mě všiml Jungkook sedl si vedle mě a plácl rukou do lavice abych zvedl hlavu.

Udělal jsem to s otráveným výrazem ve tváři. On měl ve tváři spíše vážný výraz. Nechystal se mi posmívat, tedy, alespoň to tak vypadalo.

"Co chceš?"zeptal jsem se chraplavě.
Jungkook vydechl.

"Jsme rádi, že jsi se vrátil. Báli jsme se o tebe..."řekl vážně.
Zamrazilo mě. Strnul jsem tak, jak jsem byl.
On mi opravdu říká, že se o mě bál? Ten Jungkook, ktery se mi vždy jen posmíval a občas mě i zmlátil? Nevěřím tomu.

"To ti tak budu věřit."ušklíbl jsem se na něj a otočil se směrem k lavici a podepřel si hlavu dlaní.
On se zasmál.

"Samozřejmě žes nikomu nechyběl! Děvko! Víme všechno!"smál se na celé kolo. Na můj účet.

Počkat.

Děvko? Ví to? Cože?!
Zastavilo se mi srdce. Jak se to mohl dozvědět? Není to možné. Teď jsem měl pocit, jako kdyby se mi i bůh vysmál do ksichtu za moje chyby. Za moji odpornost.

Najednou jsem ucítil jak mi po tváři stéka slza. Další a další.
Můj zrak se zamlžil.

"Tak se měj, děvko. A doufám, že sis to užil jak tě ojížděl."poplácal mě po rameni se smíchem a odešel k Jiminovi.
Všude kolem mě se ozývaly slova DĚVKA, KURVA a různé jiné posměšky.

Nejraději bych utekl. Hodně hodně daleko.

Rozhlédl jsem se po třídě a spatřil jeho.
Taehyunga jak stojí s kelímkem kávy mezi dveřmi. Nechci aby to slyšel. Nechci aby to věděl.

Sebral jsem všechnu sílu a vztek. Zaťal jsem pěsti a zvedl jsem se.
Už jsem to nevydržel. Rozeběhl jsem se směrem k Jungkookovi a pěstí jsem mu vrazil do nosu.
Byl to krásný pocit. Když utichla třída vyděšením tak se Jungkook zvedl ze země, kterou díky dopadu ušpinil krví.

Usmál se na mě dábelským pohledem. Doplnila ho krev na jeho rtech, která mu tekla z nosu.
Z naštvaného obličeje se najednou vytratil vztek a nahradil ho strach. Chtěl bych tak strašně moc utéct.

Jungkook se napřáhl a vrazil mi pěst do břicha, čímž mi vrazil dech.
Následně mě kolenem kopl do obličeje. Přesněji též do nosu.