Bad Choice (BTS; CZ) ✓

Brothers Love

<×××>

Už jsem stál před léčebnou. Strašně jsem se na Jina-hyung těšil.
Je to jediný člověk, který se na mě usmívá a baví se se mnou jako s normálním člověkem.

Moje ruka spočinula na zvonku a jemně ho stiskla. Zanedlouho se ve dveřích objevil mladý muž, kterému se zde přezdívá Ringo. Byl to jeden z prvních drogově závislých, kteří tu byli a už je tady dlouho, ale opravdu se mu daří.
Jako pokaždé, když sem přijdu, mi věnoval přívětivý úsměv, který jsem mu oplatil.
"Ahoj Yoongi. Rád tě zase vidím. Pojď dál."řekl mile a já kolem něj prošel dovnitř.
"Ahoj Ringo, taky tě rád vidím,"řekl jsem s úsměvem na tváři. Ringo mě za jednu baculatou tvář zatahal.
"Sluníčko, jako vždy."podotkl.
Kéž by. Jsem jen zlomená duše co si kráčí po tomto nespravedlném a krutém světě, ne?

"Kde je Jin-hyung?"zeptal jsem se, zatím co Ringo zavřel dveře.
"Myslím, že je na svém pokoji."řekl.
Já jsem mu milosrdně poděkoval a vydal se směrem do druhého patra budovy, kde měl Jin pokoj.
Už jsem stál mezi futry když jsem ho uviděl a on mne ...
Jin se radostně zvedl z postele a ihned mi obmotal ruce okolo zad a já též.
"Yoongi,"zamumlal mi do ramene.
Tak strašně moc rád ho vidím.
Ta doba mi připadala jako věčnost.
Odtáhli jsme se od sebe a s úsměvem na tváři jsme si pohlédli do očí.
Vypadal už mnohem lépe.

"Ani nevíš jak moc jsi mi chyběl,"řekl a rozcuchal mi vlasy.
"Ty mě víc."řekl jsem a pohladil ho po rameni.
"Půjdeme se najíst?"navrhl a já hladově přikývl.

Kdyby jsem ho uviděl i ráno, možná bych se i nasnídal, protože vidět ho je ten nejšťastnější moment v mém životě a proto si tyto chvíle uchovávám hluboko v srdci a v mysli abych, když bude nejhůř, měl důvod se usmát.

×××

"Tak co bylo dnes ve škole, přece jenom byl víkend..."vyptával se s plnou pusou, čemuž jsem se musel zasmát.
"Nic zvláštního..."řekl jsem, ale při vzpomínce na mu novou "přezdívku" kurva, se mi úsměv z tváře vytratil.
Jin si toho všimnul a položil hůlky.

"Stalo se něco Yoongi?"zeptal se mě starostlivě. Vzhledem k tomu, že to je můj bratr a zároveň nejlepší přítel a opora, tak jsem neváhal ani chvíli zda mu to řeknu.

"Nazvali mě kurvou..."řekl jsem. Ta slova jsem div nespolkl. Ulevilo se mi, ale zároveň se mi na místě žaludku udělal zvláštní pocit.
Jin mě chytil za ruku a vydechl.

"Nemají právo tě tak nazývat. Možná nemáš kluka, možná nemáš přátele, ale Yoongi ... jestliže jsou takoví, tak je nepotřebuješ.
Nepotřebuješ jejich posměšky. To jim naopak udělá radost, když tě vidí zlomeného. Nejsi kurva, jsi normální kluk jako každý jiný. Na to nezapomínej."řekl jemně a opatrně.

Jeho slova mě tak nádherně zahřála u srdce až mě to donutilo vyronit slzu.
Jeho slova jsou jako lék i na ty nejhorší nemoce. Jako Slunce pro květinu, která jej potřebuje.
Je to bratrská láska co mě drží na hladině.

"Dobře,"řekl jsem s úsměvem na tváři a otřel si slzy štěstí.
Jin se na mě usmál a znova uchopil hůlky do ruky.
"Teď jez ať ti to nevystydne."řekl s úsměvem a já jako mladší bratr uposlechl a pustil se do jídla.

×××

Loučili jsme se snad hodinu, protože ho budu moct navštívit až za týden. Konkrétně ve středu. Už teď mi chyběl.

Asi pět minut jsem čekal na autobus a během dvaceti minut už jsem ležel na mé posteli.
Z očí mi vytékaly slzy bolesti.
Jin mi sice zvedl náladu a sebevědomí, ale ihned jak jsem opustil léčebnu tak jako kdyby všechno rázem zmizelo a vrátily se ty ošklivé nadávky.
Nemohl jsem se udržet, až se mi spustil nesnesitelný histerický pláč. Mezi zuby jsem svíral peřinu, aby můj pláč nebyl slyšet přes celou ulici.

Jsem jen kurva, řekl jsem si v duchu.
Asi po půl hodině pláče mi už jen tekly slzy a neskutečně mě třeštila hlava.

I přes zamlžené vidění a pálení v očích jsem se zvedl a zamířil k mému notebooku.
Zapnul jsem ho a dal jsem si tam vyhledávač.

Když jsem kurva, tak mi nic jiného nezbývá.

Najednou jsem se zastavil.
Jako kdyby mi v tom něco zabránilo.
Když jsem si uvědomil, jak moc tím ublížím Jinovi...

Ale já chci mít někoho po svém boku, kdo mě bude milovat.
Někdo, kdo mi bude přát dobré ráno a dobrou noc.
Někdo, kdo se mnou bude mlčky usínat po mém boku.
Někdo, kdo mi pomůže, když Jin nebude na blízku.
Někdo, kdo mě bude obdarovávat polibky.
Někoho, kdo mě učiní šťastným už jen svou existencí.
"Chci milovat,"
Řekl jsem to tiše a rozhodnutě, ale i tak.
Bylo to nejhorší rozhodnutí v mém životě. Zlomilo mě to. Zabilo to mou nevinnost.

Napsal jsem do vyhledávače:

Známost na jednu noc

<×××>

Tak co hoši? Zaskočil vás konec? Těšte se na další - budu vydávat 1-2 denně <3
Luvuju vás