Prolog+1. kapitola

205 17 2
                                    

,,Tati a kde je maminka?"
,,Já to také nevím."
,,A kdy se vrátí?"
,,Nikdy, zlatíčko, už nikdy."

13 let po prologu.

,,Isaacu, neblbni, je to strašně vysoko."
,,Holland, neboj, až to uvidíš, tak budeš nadšená."

Můj nejlepší kamarád mě táhnul přes celý opuštěný dům, až na střechu."

,,Ach, to je krása."

Nikdy jsem neviděla noční oblohu lépe, než právě teď. Ještě víc mě potom fascinovalo, když mi Isaac vyprávěl o hvězdách, souhvězdích i vesmíru.

Jelikož byla ten den neděle, nemohli jsme se na té střeše zdržet dlouho, což mě mrzelo, ale můj společník mi slíbil, že sem zítra zase přijdeme i s hvězdářským dalekohledem.

Doma

Bezmyšlenkovitě jsem si čistila zuby a koukala na sebe do zrcadla.

Najednou jsem uslyšela náraz do vstupních dveří. To byl signál naznačující příchod mého otce z hospody. Jako vždy byl děsně opilý, táhl z něho alkohol a byl načichlý kouřem z cigaret.

Tato kapitola je poměrně dost krátká a dost nezáživná, ale chtěla jsem vás zatím seznámit s příběhem. Plánuji, že někdy budou mít kapitoly kolem 1000 slov (nebo se o to pokusím😀) a někdy naopak 200 či 400, 500, 300, 600 slov.

Jinak ještě děkuji, že jste si vybrali právě tento příběh.

Kiss me in the rain (cz/sk)Kde žijí příběhy. Začni objevovat