Kiss me in the rain (cz/sk)

9. kapitola

,,Ahoj Holland. Doufám, že nebude vadit, když ti budu tykat."

Pomaličku a nesměle jsem přikývla na otázku moc milého výživového poradce.

Měl moc hezký úsměv, hnědé vlasy, modré oči, nos jako bambulku, tenké a krásně růžové rty a k tomu všemu měl slušivé bílé kalhoty s bílou košilí.

,,Toto je tvá nová spolubydlící, Hana. Hano," zvedl k ní ruku ,,toto je tvá nová (budu doufat) kamarádka."

,,Čaaaaaauuuuu!"

Překvapila mě její hyperaktivnost v hlase a nadšení, že mě vidí.

Nestihla jsem jí ani odpověď na pozdrav a už mě táhla pryč.

,,Kam mě to táhneš?"

,,No přece ti to tady musím ukázat a nebo se tady chceš ztratit?"

,,To ne, ale ještě jsem se nestihla rozloučit s otcem," špitla jsem posmutněle.

,,Nevadí, určitě tě přijde navštívit. Jo a málem bych zapomněla, že sem má přijet ještě jedna holka, která s námi bude na pokoji, takže se těš!"

,,Tak to je vážně super," ale doopravdy nebylo, což se mi nelíbilo, jelikož jsem chtěla, aby to tady bylo perfektní.

,,Koukej, toto je náš pokojík," řekla šťastně, při čemž jí oči přímo srčely štěstím.

Vešla jsem do místnosti o rozměrech pět krát pět metrů a všimla jsem si bílých dveří se zelenými i modrými motýly.

,,Ehm......Co je v...," nestihla jsem to ani do říct a už mi to Hana řekla.

,,Koupelna," vypískla, ,,že je to luxusní? Máme jako jediné vlastní koupelnu, protože tohle je pokoj pro lektory, jenže nikde jinde nebylo místo."

,,Wow, tak to je super," zašeptala jsem potichu.

,,Trochu víc se odvaž, jsi moc tichá a s tím musíme něco udělat."

Chvíli jsem přemýšlela až jsem došla k názoru, že by to byla šance na nové přátelství, protože tady tahle holka si určitě nevybírá přátelé podle vzhledu a inteligence.

,,Takže kamarádky?" zeptala jsem se už odhodlaněji.

,,Tvůj přístup se mi líbí. Jasně, že kamarádky, ale teď tě půjdu provézt celým zařízením a máme toho tedy požehnaně."

Po prohlídce, na večeři.

,,Dobrý den, dívky. Přivítejte mezi námi Holland. Holland, přeji ti jménem všech zaměstnanců hubnoucího zařízení, velké pokroky a brzké získání sebedůvěry."

Všichni začali tleskat a bouchat do stolů.

Tleskali do té doby, než vedoucí jídelny zavelela a my si šli pro oběd.

,,Mňam, vynikající salát se sýrem," prohlásila nadšená Hana, když viděla dnešní jídelníček.

,,Taky máš tak ráda sýr, Hano?"

,,No jasně. Sýr se rovná moje vášeň a můj život v jednom."

Najednou prošel kolem nás hubený možná tak dvacetiletý kluk v černém obleku a moje nová kamarádka na něho začala civět, jak na boží obrázek.

,,Kdo to je?"

,,To je syn ředitelky. Jakákoli holka, která ho políbí a nebo něco víc, bude vyloučena. Podle všech je to velká blbost, ale ředitelka si ho opravdu dobře hlídá. Je to její miláček."

Všimla jsem si, že po něm hodně holek pokukuje a ředitelka se jen mračí.

Tak po delší době je tu další kapitola. Děkuji za přečtení a případný komentář nebo hvězdičku.