Kiss me in the rain (cz/sk)

23. kapitola

„Ahoj, Holland."

„Ahoj tati. Jak šly dnes obchody?"
„Nemohu si stěžovat. Navíc jsme na tom finančně lépe, a když se na tebe dívám, tak mi přijdeš spokojenější."

Jde opravdu vidět, jak skvěle mě zná, jelikož jsem sice byla spokojenější, ale momentálně teď jsem byla příliš zmatená, čehož si naštěstí nevšiml.

Další den ve škole nepřežiju. Naštěstí se můžu sejít s Amélií, avšak stále nesmím zapomínat, že má třídu v jiném paviloně.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla. Tak obrovskou změnu moje tělo prodělalo, ale teď přemýšlím, jestli nebylo lepší nechat to jak to bylo.

Jsem teď možná hubená, avšak nešťastná, což bylo před tím naopak.

Ještě stále jsem měla kufr z hubnoucího tábora v pokoji a v tu chvíli mě napadlo něco šíleně samozřejmého.

Hana je moje nejlepší kamarádka, musela mi někde nechat aspoň stopu, jak se s ní spojit. Cokoli by mi pomohlo, jakákoli zpráva, dopis, či jen malý lísteček s telefonním číslem.

Hledala jsem snad hodinu, ale bezúspěšně. Nikde nic, a proto jsem se rozhodla pro jinou akci.

„Tati, teď jsem si vzpomněla, že jsem na táboře nechala něco důležitého. Mohli by jsme tam teď hned zajet?" řekla jsem a svatouškovsky jsem se na něj usmála.

„No, mám tě vážně moc rád, ale ne. Zavolám tam a řeknu, ať to pošlou poštou."

Ihned jsem zpanikařila, jelikož jsem doopravdy nic nezapomněla.

Nadechla jsem se a tím se mi zmírnil tep dostatečně na to, abych byla schopna přijít s další výmluvou.

„Víš co? Já se po tom ještě podívám," vymyslela jsem si a odešla jsem navrch po schodech do pokoje.

Takže plán „Bé".

Půjdu si prostě koupit lístek na vlak, jak snadné, ale nechám to na zítřek, abych mohla Amélii navrhnout, že by šla se mnou.

Další den

„Amélie, mám pro tebe návrh."

„Poslouchám," řekla zaujatě moje skvělá kamarádka.

„Včera se mi opět zastesklo po mojí nejlepší kamarádce. Nemám však její číslo a jediná možnost jak ho získat je, vloupat se do tábora a najít ho v záznamu návštěvníků. Co ty na to? Jdeš do toho se mnou?"

Tak a tady bych to ukončila, ať se vaše mozkové závity přehřívají nad onou otázkou. Ostatně bych se taky chtěla omluvit za to, že jsem už dva měsíce nevydala kapitolu, ale 1) Neměla jsem žádný nápad.
2) Neměla jsem čas kvůli mimo školním aktivitám.
3) Neměla jsem čas kvůli škole a to zejména kvůli zpravování známek.
4) Neměla jsem náladu na psaní.
Takže doufám, že jste na můj příběh dočista nezapomněli, a že se vám líbil.