Kiss me in the rain (cz/sk)

16. kapitola

Zase z pohledu Holland

„Trevore, jsi si jistý? Opustit svou matku kvůli Haně?" Zeptala jsem se zhrozeně, když jsem vyslechla celý jeho plán.

„Ano, pro své štěstí toho jsem schopen a i pro štěstí Hany, jelikož ona mě miluje. Ne tak moc jako já ji, ale oddělit se ode mně prostě nechce."

Zněl tak rozhodně, že jsem se neubránila představě jeho jako krále, jak sedí na svém trůnu a dává nový rozkaz svým strážcům.

„Hana už to ví?" Zeptala jsem se nejistě.

„Ne a zjistí to až v půli cesty domů. Řidič, který ji poveze je můj dobrý přítel. Schová mě v kufru a potom nečekaně zastaví dvě stě kilometrů od tohoto zařízení. Otevře kufr a já si sednu vedle Hany do auta a vše ji vysvětlím."

,,Odjíždí dnes, viď?" Zeptala jsem se zklamaně, jelikož by to znamenalo, že tady nebudu mít nikoho, když on i Hana odjedou. Nejspíš tady zůstanu jenom s Růženou.

,,Ahoj, Trevůrku. Jakpak jsi se dnes vyspinkal?" Do pokoje se přiřítila ta černovlasá fúrie a hned nahodila svůj přeslazený ton hlasu, objala Trevora, přičemž se na mě hnusně podívala svýma ledově modrýma očima a posadila se mezi nás.

,,Ehm, dobře. Mohla by jsi mě omluvit? Mám ještě dost práce." Řekl Trevor jen proto, aby se vyprostil ze sevření té pitomé krávy, která mi po zbytek mého pobytu bude sát krev ve dne v noci.

,,Ahoj a přeji hodně štěstí s plánováním a nezapomeňte se přijít rozloučit." houkla jsem ještě na něj, než stihnul vyjít ze dveří a zabouchnout za sebou.

,,Zdá se mi to a nebo o mou přízeň ten kluk vážně nestojí?"

,,No víš, říká se, že je ředitelčin syn tak trochu hodně na kluky, ale to se jen říká." Zalhala jsem v domnění, že to Růženu odpudí a už ho nechá na pokoji, a taky že se to povedlo.

Hanin (a Trevorův) odjezd

,,Hano, budeš mi strašně moc chybět ani nevíš jak." Řekla jsem a při to  jsem brečela jako malé dítě. nemohla jsem se ubránit slzám, i když jsem si řekla, že brečet nebudu.

Hana byla moje první kamarádka. Znám ji sice jen tři týdny, ale i tak bude mít své místečko v mém srdci.

,,Mám tě ráda, Holland a nikdy na tebe nezapomenu." Držela mě pevně v náručí a říkala mi ta nejkrásnější slova na světě.

Auto se rozjelo a já stála jako solný sloup uprostřed silnice. Dívala jsem se jak se otevírají brány, za kterými jsem zpozorovala malou rezavou veverku, která si jen tak hopkala po stromě.

Slzy stékající po mých tvářích doprovázel pocit stísněnosti. Můj život byl zase rozlétlý na milion kousků, které kdysi spojila Hana, ale teď je zničila samota.

Ejhle, další kapitola je tady. Děkuji za voty, komenty a přečtení.