Kiss me in the rain (cz/sk)

18. kapitola

„Issacu!" vykřikla jsem na něj a odsunula si šálu z obličeje.

Chvíli se na mě tázavě díval a pak vyřešil oči.

„Holland? To jsi ty?"

„Ano. Půjdeme tedy ven?" zeptala jsem se pro ověření, zda ještě nabídka platí.

,,Ehm, tak dobře." odpověděl, ale já poznala, že se cítí stále víc a víc zmateně.

,,Takže ty jsi odjela na hubnoucí tábor a tam jsi poznala svou nejlepší kamarádku Hanu, která odjela se synem ředitelky za novým životem, jelikož jeho matka nechtěla, aby se zamiloval, ale to se jí nepovedlo a teď si někde stovky kilometrů od domova zařizují společné bydlení? Chápu to dobře?" shrnul to, co jsem mu právě dovyprávěla.

,,Ano, strašně mi oba chybí, ale bohužel nemám jejich číslo a mám strach, že už se nikdy neuvidíme." řekla jsem mu popravdě své obavy, které jsem až do této chvíle nechtěla nikomu říct.

,,Fajn a teď k tobě. Jsi krásná, Holland. Krásná jsi byla vždy, ale teď. Toto tričko ti velice sluší." zalichotil mi a ukázal na bílé tričko, na kterém byl nápis Beautiful girl a pod ním rozkošná kočka, podobná mojí Hope.

,,Díky a co nového ve tvém životě? Máš už za tu dobu přítelkyni?"

Všimla jsem si, jak znervozněl a proto jsem čekala na jeho odpověď.

Procházeli jsme kolem malého parčíku, ve kterém byli vysoké duby, modříny i buky, krásně upravený trávník, štěrková cesta a mě se čím dál tím víc zrychloval tep.

Najednou jsem se podívala na Isaaca a ucítila takový zvláštní výbuch ve svém nitru. Nevím co se to stalo, ale věděla jsem, že to není správné. Měla jsem tušení, oč jde - zamilovala jsem se. Pomalu, ale jistě.

,,No víš, já teď," na chvíli se zasekl, než vyslovil to, z čeho měl strach, ,,chodím s Jenny."

V tu chvíli jakoby mě někdo bodnul nožem přímo do srdce, avšak nedala jsem na sobě nic znát.

,,Aha, tak to jsem ráda. Moc ráda, že jsi našel štěstí právě s ní." pravila jsem s falešným úsměvem a mrkal, aby jsem zahnala slzy, které každou chvíli chtěly být propuštěny z mých slzných kanálků na boží světlo.

,,Hele, tak to jsem vážně rád. A jestli můžu, tak ti řeknu, že vážně skvěle líbá." tak to fakt zabolelo.

Tak co teď? Utéct a nebo zůstat s důstojným výrazem na tváři?

Takže ahoj, chtěla bych se s vámi podělit o jednu věc. Dnes jsem si přečetla jednu recenzi od nejmenované autorky, která na tuto knížku kladla zajímavé otázky, a proto jsem se rozhodla na ně odpovědět.

1. Ve druhé kapitole jsem psala, že kočka Hope měla na výběr ze tří konzerv, ale sama Holland neměla peníze na lepší jídlo. Takže sama Holland na výběr nemá a kočka ano. Upřímně mně to divné nepřijde, jelikož u konzerv pro kočky je úplně jedno, jestli jsou rybí, kuřecí nebo hovězí, pořád stojí stále stejně a každá rodina, která vlastní zvíře, by měla mít zásoby krmiva.

2. Moc rychlí spád, když Hollandin otec přestal kvůli ní pít. U toho opravdu přiznávám, že byl hodně rychlí spád, a že jen tak ze dne na den se člověk závislosti nezbaví, ale to se mi nechtělo rozepisovat.

3. Isaac Holland políbil, když stáli před jejím domem a ona mu řekla, že už půjde domů. Ano přiznávám víc by tam sedělo, že půjde dovnitř a ne domů.

4. Dále prý byla chyba psát, že si Holland pomyslela, že pojede sama do školy, jelikož vypadalo, jakoby ji Isaac už neměl rád. Autorka recenzí mi vytkla, jak je nesmyslné psát, že první na co pomyslela, bylo jak pojede do školy. Hele, možná jsem divná, ale mě by ta otázka napadla opravdu jako první.

5. Jaktože dal Trevor Holland modrou růži? To proto, jelikož čekal, že v pokoji bude i Hana, kterou moc miloval.

6. Co dělal Trevor na hubnoucím táboře? K tomu mám jediné: Že by tam spolu s matkou ředitelkou bydlel?

7. Trevor snad nechodil do školy? Jak sama autorka recenzí napsala, četla příběh pouze do dvanácté kapitoly, tudíž se nemohla dočíst, kolik vlastně Trevorovi je. V dalších kapitolách jsem měla v plánu, napsat, že měl Trevor maturitu, ale nebyl zrovna učební typ, tudíž nechtěl na vysokou.

8. Proč řekl Trevor milostný příběh své matky právě Holland? To proto, že bydlela s Hanou, také proto, že už od pohledu věděl, že je Holland důvěryhodná osoba.

9. Proč se nechá Trevor políbit od Růženky? Nepsala jsem snad, že ho znenadání políbila?

Jinak moc děkuji autorce za recenzi. Kritika se také cení a moc. Je jasné, že přímá kritika trochu zabolela, ale jsem ráda, že knihu autorka přečetla do dvanácté kapitoly i přes to, že sama uvedla, jaké bylo čtení této knihy utrpení.