Kiss me in the rain (cz/sk)

8. kapitola

,,Holland?"

,,Ano tati?" řekla jsem ještě ospale, protože bylo šest ráno a byl víkend.

,,Všiml jsem si, jak jsi poslední měsíc smutná, tak jsem ti chtěl udělat radost."

Ihned jsem zbystřila, protože den strávený s mým tátou by byl úžasný. Ráda bych se podívala do zoo, protože jsem tam nikdy nebyla a nebo jít do kina. Tam jsem byla naposledy s Isaacem asi před půl rokem.

Když táta viděl, že dlouho mlčím, tak začal mluvit sám.

,,Slyšel jsem tě jednou, jak sis v koupelně říkala své nedostatky, a tak jsem dlouho přemýšlel, co bych pro tebe mohl udělat, aby jsi byla spokojena sama se sebou."

Nechápavě jsem se na něj podívala, a proto opět začal mluvit.

,,Na dva měsíce nebudeš chodit do školy a odjedeš na tábor," řekl a dlouze se na mě podíval. Viděla jsem v jeho očích obavy.

,,Co je to za tábor?"

Dlouze se nadechl.

,,Na hubnoucí tábor."

Nemohla jsem tomu uvěřit. Jako vážně? O tom jsem snila, protože sama bych nezhubla, jelikož nedokážu mít pevný režim, který bych dodržovala.

Rozběhla jsem se k tátovi a pevně jsem ho objala.

,,Jsem rád, že se nezlobíš. Měl jsem strach, že to budeš brát jako urážku. Pro mě budeš vždy moje nejkrásnější holčička," šeptal příjemným hlasem.

Málem bych se rozbrečela, kdyby mi táta nenabídl pomoc  s balením věcí.

,,Ale víš co?" zeptala jsem se ho s radostí v hlase.

,,Podíváme se na nějaký film?"

,,No to taky můžeme, ale chtěla jsem se nasnídat, protože mám hlad. Pomůžeš mi se snídaní?"

,,No jasně."

Teď jsem měla pocit, že můj život začíná být zase příjemný.

Život je ostatně jako horská dráha. Jednou je člověk dole a jednou nahoře, ale stejně se skoro všechno vrátí do normálu a vše bude tak jak má být.

Děkuji za přečtení, případný komentář a hvězdičku.

Vaše Coooonfidentgirl :D