Kiss me in the rain (cz/sk)

14. kapitola

To co jsem tam uviděla mě zarazilo.

Na podlaze ležela nehybně v klubíčku Hana.

Dostala jsem strach, tak jsem chvíli pozorovala, jestli se jí zvedá hruď na znamení toho, že dýchá.

Uklidnila jsem se, když jsem viděla, jak klidně a pravidelně oddechuje.

Lehla jsem si k ní a pevně ji obejmula. Byla jsem tak šťastná, že mám kamarádku, která je živá a zdravá.

Nakonec jsem usnula a obě nás zbudilo naštvané nadávání Růženy.

„Bože já tu holku nesnáším," řekla Hana a já ji hned objala.

„Měla jsem o tebe strach. Myslela jsem, že jsi si něco udělala."

„To bych nikdy neudělala. Trevora miluju, ale nikdo ti nestojí za trápení. Na to mám až moc ráda život," přiznala a já v ní viděla zase tu úžasně pozitivní Hanu.

O dvě hodiny později

„Za tu dobu co jsem tady, jsem si upřímně oblíbila běhání, ale dřív jsem ho nenáviděla," pronesla Hana, když jsme měli za úkol do deseti minut uběhnout kilometr, což bylo pro některé dosti obtížné při pomyšlení, že tady nikdo nejspíš neběhal od základky.

Jelikož tu byla Hana už dva měsíce, měla lepší fyzičku než někdo, kdo tady není ani týden, čímž myslím mě.

Přibližně po sto metrech mě začaly bolet nohy, což nebylo nic oproti příšernému píchání v boku.

„Holl? Mám na tebe počkat?"

„Ne," snažila jsem se popadnout dech, „Vůbec nemusíš, jen bych tě zdržovala."

„Tak dobře," odvětila a běžela dál, přičemž jsem se dívala na její štíhlou postavu. Ředitelka jí prý už navrhovala, že by již mohla jít, ale jí se tady opravdu líbí. Nebo vlastně se jí nelíbí celé zařízení, ale Trevor.

„Holland, dělej!" uslyšela jsem na levo od sebe, tak jsem se za tím hlasem otočila.

Ten hlas mi připomínal Isaaca. Byl takový Isaacovský.

Avšak co by zde dělal někdo, komu jsem pravděpodobně zlomila srdce?

Ohlédla jsem se a uviděla...

Taaaaak další kapitola je tady.
Rozhodně potěší komentáře a voty. :)
Tak co myslíte? Je to Isaac nebo už Holland začíná hrabat? Jestli by to nebyl Isaac, tak kdo tedy? Je možné, že se na ni přišel podívat táta?
Za odpovědi děkuji.