Kiss me in the rain (cz/sk)

22. kapitola

„Víš, dnes mám velice důležitou poradu s otcovými sponzory. Chtěl jsem tě požádat o to, jestli by jsi mi nemohla napsat úkoly."

„Jo jasně. Moc ráda." byla jsem vážně zklamaná, ale možná se do mě díky mé dobrosrdečnosti zamiluje.

„Díky, jsi zlato. Už musím. Ahoj a všechny úkoly ti dám po škole."

„Ahoj." řekla jsem šťastně a co nejkrásněji jsem se na něj usmála.

Celý den uběhl jako voda.

Ze školy jsem se okamžitě přemístila domů a začala jsem psát Jamesovi úkoly.

Všude na psací stůl jsem si psala srdíčka a naše jména. Dokonce jsem nakreslila i jeho na koni ve šlechtickém ošacení a mě samotnou, jako vysmátou princeznu, která mu podává ruku, aby ji mohl políbit.

Trochu jsem si povzdechla, když jsem si uvědomila, že se nic takového nikdy nestane.

„James plus Holland? Jako vážně?" řekl kdosi za mnou a já se děsně polekala.

„Isaacu, co tady děláš? To je neoprávněné vniknutí na cizí pozemek. Dokonce do cizího domu." vyštěkla jsem na něj velice naštvaně, přičemž jsem se jakkoli snažila smazat nápisy i srdíčka na stole, avšak marně.

„Ale no tak. Bývali jsme skvělí přátelé, ale teď se mi straníš. Jsi fakt divná." odpověděl a naštvaně odešel.

Chvíli jsem seděla na židli a pozorovala stále místo na klice, jehož se dotknul. Co to mělo být? Nejdřív sem přijde a pak naštvaně odejde? Znám ho vůbec ještě? Je to ten starý Isaac?

Omlouvám se, že je kapitola velice krátká a i za to, že dlouho nevyšla.