Když jsem ráno vstala, tak jsem si vzala oblečení na tento den a mířila jsem do koupelny.
Zmáčkla jsem kliku, ale dveře se neotevřeli.
Růža ještě spala, a proto jsem nechtěla křičet na Hanu, ať otevře, takže jsem přinesla polštář, položila na zem, opřela ho o dveře a silou kopla.
Nikdy bych nevěřila, že to zabere, ale ono to opravdu zabralo.
Vejdu do koupelny, avšak v tom něco spatřím.
„Ááá. Božeeeeeeeeeeee." s pláčem utíkám ven z koupelny.
Začala jsem tahat z Růženy peřinu.
„Co děláš, ty náno pitomá?!"
„H-han-a j-je," přes ten nával slz jsem to skoro ani nedokázala vyslovit.
„Krucifix, tak už se konečně vymáčkni, chci spát," zakřičela na mě dost naštvaně naše primadona.
„Je mrtvá!" zašeptala jsem z posledních sil a svalila se na studenou podlahu.
Poslední moje slovo se mi ozývalo neustále v hlavě.
,,Mrtvá! Mrtvá! Mrtvá!..."
Moje tělo vystřelilo z lehu do sedu.
Bylo slyšet pouze a jen moje hysterické oddechování, ale Růža spala tvrdě, takže by ji neprobudila ani rána z děla.
„Klid Holland. Byl to jen sen, jen velice špatný sen," říkala jsem si potichu při chůzi ke koupelně.
Hlas se mi třásl, avšak můj dech už byl ustálený, a proto jsem se odvážila zatáhnout za kliku.
To co jsem tam uviděla mě...
Tak doufám, že se kapitola líbila. Omlouvám se za její délku, ale potřebovala jsem to ukončit právě tady.
Tak co? Myslíte, že tam uvidí Hanu mrtvou, či živou a zdravou? Bude tam vůbec?
Voty i komentáře potěší. ;)Coooonfidentgirl.
ČTEŠ
Kiss me in the rain (cz/sk)
RomanceZkuste si představit, že žijete s otcem, který je alkoholik, máma utekla z domu, když vám bylo pět, máte spoustu vad na kráse a k tomu všemu se vám do cesty připlete kluk, který by o vás nezavadil ani ve snu. Takže tohle je můj život - život osmnáct...