Kiss me in the rain (cz/sk)

21. kapitola

„Ahoj Amélie." pozdravila jsem svoji novou kamarádku ráno před školou.

„Ahoj Holl, tak co Isaac? Viděla jsem, jak za tebou včera po škole běžel."

„Nic, jen jsem mu vše řekla narovinu." odvětila jsem poměrně lhostejně, avšak Amélii to neodradilo, jelikož se vyptávala i nadále.

„Počkej, takže jsi mu řekla, že ho miluješ?"

„Pssst, mluv potichu. Já ho nemiluju, teda myslím, že ho nemiluju. Včera jsem si dělala seznam kladů i protikladů jak Jamese, tak Isaaca. Moc mi to ale nepomohlo, jelikož když se na Isaaca podívám, tak někdy cítím ten hřejivý zamilovaný pocit a to stejné s Jamesem. Nemůžu si mezi nimi vybrat. Ani nevím, jestli je to pravé. Možná je to jen nějaké poblouznění."

„Abych byla upřímná, nedokážu ti pomoct, ale já bych si nezvolila ani jednoho. James je prostě snob a vypadá jako slušný děvkař a ten druhej má holku, takže z toho plyne, že si umíš teda vybrat." dořekla se smíchem a odebrala se do svého pavilonu.

U skříňky na mě čekal James.

„Ahoj..." nedokázal si za boha vzpomenout, jak se jmenuji, ale nakonec přece jen, „Holland. Máš dnes po zbytek dne čas?" zeptal se svůdně, a i když jsem byla již domluvená s Amélií, tak to zruším. Ona to určitě pochopí.

„Ano. Proč?"

Tak to byla vážně blbá otázka. Jasně, že mě teď určitě pozve na romantickou večeři při svíčkách, či do kina nebo jen na zmrzlinu.

„Tak to je super a myslíš, že bych tě mohl o něco požádat?"

Možná mě chce požádat o chození nebo o tanec na plese, i když se žádný ples v blízké době nechystá.

„Samozřejmě, o cokoli."

Pomalu se nadechl a mě bušilo srdce jako o život, takže kdyby bylo velké ticho, šlo by slyšet jako gong.

Pozorně jsem sledovala jeho rty.
Pozorně jsem sledovala, jak se znovu a znovu nadechuje.
Pozorně jsem z jeho rtů odezírala každičké slovo, avšak to co uslyšeli moje uši, zasáhlo mé srdce.