Při mé smůle mě zastavila učitelka přírodopisu a chemie (slečna Clarksová) ve své typicky uplé kostkované sukni a nevkusném šedém sáčku.
,,Slečno Holland, co je vám?" zeptala se s ledovým hlasem.
,,Jen jsem spadla. To bude v pořádku."
Nezněla jsem asi moc přesvědčivě, protože trvala na tom, že mě musí odvézt ke školní psycholožce.
Paní Lescaut se ze mě snažila dostat všechno.
,,Holland? Co tě trápí?"
,,Nic, je mi dobře. Jen jsem spadla a trochu mě bolí noha jak jsem si ji zalehla, a proto jsem brečela," řekla jsem tak tiše, že mi konec věty nešel ani rozumět.
,,Dobře, tak pro dnešek máte dovoleno jít domů. Zavolám vašemu otci, ať si pro vás přijede."
,,Dobře, děkuji."
Příjezd otce
,,Děkuji, že jste přijel tak rychle."
,,Já děkuji za to, že jste to tu s mou dcerou vydržela, protože někdy je dost otravná a drzá. Ach ta puberta," prohlásil s opětovaným smíchem.
Jediný kdo se nesmál jsem byla samozřejmě já. Ach ti dospělí.
Doma
Holl, musím ještě do práce, takže to tady musíš vydržet ještě šest hodin sama."
,,Dobře tati. Ahoj."
Hned jsem lehla do postele s rudým povlečením a začala brečet do polštáře.
Byla jsem strašně zoufalá a vůbec jsem nevěděla co dělat.
Bylo by lepší se někomu svěřit, ale komu, když jediný člověk, který mi dokáže zastavit slzy je ten, kdo mi je způsobil?
ČTEŠ
Kiss me in the rain (cz/sk)
RomanceZkuste si představit, že žijete s otcem, který je alkoholik, máma utekla z domu, když vám bylo pět, máte spoustu vad na kráse a k tomu všemu se vám do cesty připlete kluk, který by o vás nezavadil ani ve snu. Takže tohle je můj život - život osmnáct...
