Kiss me in the rain (cz/sk)

5. kapitola

Mohli jste si všimnout, že jsem změnila cover za lepší a hezčí. Za skvělý cover vděčím Hufflepufffungirl. Moc ti děkuji. 💖

Když jsem ráno vstala, tak byl táta už pryč, což mi ani nevadilo, ale i tak mi chyběl.

Milovala jsem, když mi maminka jako malé chystala každé ráno vynikající kakao. Takové uměla udělat jen ona.

Celkem jsem se zasnila a vůbec jsem si nevšimla, že už opět nestíhám.

Na zastávce

,,Isaacu, kde jsi?" řekla jsem si, když už autobus zastavoval na zastávce.

Pomalu jsem nastupovala, když v tom uslyším, jak něčí podrážky rozhazují při běhu štěrk na chodníku všude okolo.

,,Isaacu!?"

Podívám se tím směrem s nadějí, že ten opozdilec je můj skvělý přítel, ale bohužel to je jen nějaký vysokoškolák z místní univerzity.

Když vedle mě v autobusu nikdo nesedí, připadám si, jakoby mě nikdo neměl rád. To se však změnilo, když si ke mně přisedla starší paní.

,,Co tě trápí, děvče?"

,,Nic. Co by mě mělo trápit?"

,,Ale trápí. Vidím ti to v očích. Jsem hodně zkušená na to, abych věděla, že takto se šťastný člověk netváří," řekla a ukázala na můj obličej.

,,Mě opravdu nic není a i kdyby bylo, tak vám do toho nic není!," odsekla jsem tak, až mi jí bylo líto.

Po zbytek cesty se mnou nepromluvila, což mi vyžíralo svědomí, ale co se dalo dělat.

V tuto dobu jsem měla spíš obavy, jestli se z přeplněného autobusu vůbec dostanu ven.

Nešikovně jsem se proplétala mezi všemi lidmi a možná jsem to byla já, kdo vylil na jednoho pána v obleku jeho kafe v nepraktickém, plastovém kelímku bez uzávěru.

Cestou ke škole jsem začala upadat do deprese, jelikož jsem přemýšlela nad tím, že by si snad Isaac něco udělal, a proto nebyl v autobusu.

Když vejdu do třídy, uvidím ho tam.

,,Isaacu, jaktože jsi nebyl v autobusu?"

,,Od dnes jezdím s mámou autem. Nezlob se Holl, ale po včerejšku se s tebou moc bavit nechci, takže prosím, běž ode mě pryč."

Tak tohle byl šok. Hned jsem si spočítala prsty na rukou, jelikož se říká, že ve snu máme víc prstů. Při mé smůle jich bylo deset.

S teplými slzami v očích jsem utíkala pryč ze třídy, nehledě na to, kolik lidí porazím svou obří zadnicí. Můj cíl byl záchod. Vše se semlelo hrozně rychle, tak doufám, že to bude taky rychle za mnou.