Kronika Vesmíru

Vesmír II.

Všichni začli panikařit.. A není  divu: s bolestmi  všeho možného dopadli doprostřed silnice, nebo na domy,chodníky, atd. Byla mrazivá noc, a všechno lidstvo právě oživovalo v novém, dosun neovjeveném prostředí. Mnoho lidí nepřežilo, až na pár jedinců. Při té skáze v nich totiž cosi přeblesklo, a stali se NESMRTELNÝMI  (tak se to aspoň zdálo...) Můj život se zdál, zprvu jako život normálního nerda, vědce, matematika, a říkejte si tomu jak chcete, ale potom se vše změnilo. Potkal jsem-WCmana! Stali jsme se nerozlučni přáteli, stal se mým vším. Bohužel, celé se to zvrtlo na oslavě našich 220 tis. narozenin. (byli jsme stejný ročník) Byli jsme příšerně zlití, a WCman jen tak do prázdna řekl jednu převelice důležitou informaci. Bylo to velice důležité, a on to neměl říkat. Ale nemohl to ovlivnit, byl převelice opilý. Vše, na co jsem si potom  vzpomenul bylo to, že jsem se z altánku se sudy s pivem vypotácel velmi rozzuřený a namol zároveň. Divná kombinace.. Pociťoval jsem v sobě zlost vůči WCmanu, ale za nic na světě jsem si nedokázal vzpomenout, CO to bylo za veledůležitou informaci. Snažil jsem si vzpomenout, ale ze samého přemýšlení mě rozbolela hlava.. Cítil se nevolný po včerejším mejdanu. Zůstal celý den v posteli, a vyspal se přímo do růžova. WCman mi s dobrou náladou (jako vždy) přinesl snídani do postele. Pousmál se, a měl nutkání se ho zeptat, jestli je mi líp. Samozřejmě, že jsem mu řekl, že ano.. Avšak to byla lež.. Měl jsem sto chutí se ho zeptat.. Ale taky jsem měl sto bolestí, tak jsem to radši nechal být. Po týdnu jsem vylezl z postele, a na počítači byla spousta nových oznámení. K mému neštěstí i jedno nemilé- zíral na osvětlenou obrazovku, na které zářil barevný pixelovitý obrázek sexy Bagru Na Smetaně,v gepardovitých bikinách růžové barvy. Cítil jsem se hrozně. A bohužel jsem věděl, co bude dál...