Kronika Vesmíru

Dovolená

Nastalo léto.. Odpočinek od všeho, co nás celý rok týralo. Všichni jsme jeli společně na dovolenou. Už bylo unavující stále řešit toho strašného Savonauta..Hned, co jsme dorazili, jsme se vyvalili na pláž. Každý jsme dělal, co je mu libo, moře nám občas opláchlo nohy, a příjemně svítilo sluníčko. „Uh- Sakra! Zapomněl jsem vám dát opalovací krém." Všichni jsme se namazali, a v ten moment jsem si myslela, že se upeču. „Miláčku, půjdeš do vody?" Otázala jsem se Harua.
„J-jasně!" Rozběhli jsme se do moře a začali na sebe cákat vodou. Haru mě pak zatáhl na hloubku, ale to nevěděl,že nejsem tak dobrý plavec. Začala jsem se mu vysmýkat, ale zpevnil své sevření. Obtočila jsem se nohama kolem jeho těla a přitiskla se k jeho hrudi. Pochytil mě pláč. Asi.. nebyl nejlepší nápad jít do vody. Haru to ale ignoroval. Jeho dech zněl jako dech býka. Teď mi nepřišel jako příšera. Přišel mi jako drak, který místo toho, aby princeznu snědl jí ochrání svým životem. Vydal se na břeh a stále mě pevně držel. Stále jsem plakala, ale i trochu štěstím, protože Haru bojuje se Savonautem jako skutečný hrdina. Na břehu mě něžně položil na zem a sedl si vedle mě. Stále jsem byla v šoku. Vzal mě do náruče a posadil si mě obkročmo. Potom mě pevně sevřel. Dal mi pusu na ucho. Teď už jsem byla klidná. Přitiskla jsem se k němu a pomalu se uklidňovala. Úplně nevím, co tohle mělo být, ale do vody už znova nechci. Ruku v ruce jsme došli k našemu místu. Na několik minut jsme usnuli. Po asi půl hodině jsme odešli na hotel. Bydlela jsem, samozřejmě s Haruem. Vybalili jsme si a sešli dolů do jídelny. V jídelně byly stoly plné jídla, převážně mořských tvorů. Po jídle jsme šli do města. Italská města jsou vskutku krásná. Myšlenky mi pořád odbočovaly k dnešní náštěvě pláže, jelikož tohle nesebeovládání se děje jen, když je Savonaut poblíž. Bylo to vskutku matoucí, ale i tak jsem se snažila tyhle znepokující představy zahodit. Chytla jsem Harua za ruku. Moc se mi tu líbilo.
                               ~•~
Další den bylo neskutečné horko. Na pláži byl proto nespočet lidí. Jen co jsme položili věci, vrhli jsme se všichni do vody. Tam jsme, jak už to k pláži patří, blbli. Cákala jsem vodu na všechny strany a ani jsem neviděla, protože všude kolem bylo moc vody. Potom mě cosi pod vodou osahávalo. Vypískla jsem a ani nedýchala. Potom se zpod hladiny vynořil Stella. Měl vychytralý výraz. Haru byl jakože nasranej a vrhl se na Stellu. Ten plaval pryč i se mnou. Haru potopil Stellu pod vodu a mě si vzal na záda. Odplavali jsme pryč, ale Stella za námi nešel. Plaval směrem k nějaké blondýnce. Jen ať si flirtuje. My s Haruem jsme dál blbi, a WCman s Panem M na sebe cákali. Trochu mi vyhládlo. Došli jsme na bar, kde jsme si dali hranolky s kečupem a jakýsi džus. Pár stolů od nás seděl Stella s tou blondýnou. Víčka měla zeleně namalovaná, tuna make-upu až nemocně připomínala paštiku a její rty byly zkrátka Barbie-styl. Znechuceně jsem odvrátila obličej na Harua. Aspoň něco není tak škaredé. Jelikož bych asi nevydržela pořád stáčet svůj obličej na tu Barbínu, došli jsme na naší deku. Sociální sítě neoznamovaly nic nového a ležení mě nebavilo. Voda byla stále krásně teplá, ale po chvíli nebe nabíralo šedé barvy. To fakt?!? C'mon, teď jsem sem vlezla!! Přitiskla jsem se k Haruovi a doplavali jsme k blízkému útesu s vykotlanou jeskyní. Ve vodě byl umístěný kámen, který mohl posloužit jako dobré sedátko dvěma lidem, schovávajícími se před bouřkou. Ale ta pořád nepřicházela. Ještě chvíli jsem čekali, až jsme usoudili, že žádná bouřka nebude.

Jen, co jsme vylezli z našeho úkrytu se v dáli zablesklo. Na břehu lítaly slunečníky, a lidé panikařili. Drásali jsme se skrze běsnící vlny, ačkoli to moc nešlo. Nakonec nás moře vyplavilo pryč od našeho místa. Dokonce i písek lítal všude kolem. Počet lidí kolem se zmenšoval. Když jsme se, po několika pádech a celí promočení, dopotáceli k ostatním, bylo už zbaleno. Stella stál někde opodál a WCman se ho marně snažil odtrhnout od odvážně oblečené blondýnky s tunou make-upu a šminek. My se zatím vydali. Z pláže jsme vycházeli poslední. Teda- Ta ženština tam jentak postávala u baru, ačkoli ho už dávno zavřeli. To přes tu patlanici, co má na ksichtu ani nevidí?? Naposledy jsem se ohlídla. Několik slunečníků skončilo v rozzuřeném moři. Déšť kolem jen narůstal. Hotel už nebyl tak daleko, ale přesto se tak zdál. Před jeho dveřmi jakoby stála jakási postava. Pak ale zmizela.
                           •~•
Pohrávala jsem si s hrnkem čaje v mé ruce, a jedním uchem poslouchala vyprávění Pana M. Stella v křesle naproti mě blaženě usrkával svého kakaa a Haru popíjel čistou vodu. Oba postarší důstojně pili kávu z malých ozlacených šálků. Unaveně jsem položila hlavu Haruovi na rameno. Přikryla jsem nás dekou a ještě více se schoulila.
„...a mám za to, že jsem dnes spatřil Savonauta. A taky se mi o něm zdálo." by bývala poslední slova těsně předtím, než bych usnula. Ale tohle nezní jen jako some deep shit, smutně prohlašuji, že to zní dost věrohodně. Neříkal něco toho typu, že si nás vždycky najde? No, asi ne, ale to už je fuk. Po bohatě obdařené večeři jsem se hned odebrala spát. Slunce a bouřka jsou vyčerpávající.
jsme tu 2. den a hned se to zvrtne.. Jestli tu fakt je, tak se neopovážím nás někam pustit.

Tu noc se mi o něm zdálo.
Chytil nás.
Všechny.

Probudila jsem se celá spocená. Lehla jsem si Haruovi na hruď a spala jsem dál. Ani bych se nedivila, kdyby měl na tričku spocený kruh od mojí hlavy.

Ráno jsem zjistila, že všem se o něm zdálo. To už je celkem slušné znamení. A skutečně- viděli jsme ho kráčet po chodníku, s bagetou v ruce, a s výrazem, který vypovídal, že o nás ví.
„c-co budeme dělat?" zeptala jsem se zděšeně, když jsem odtrhla zrak od obrovského okna.
„máme na výběr- zbaběle odjet domů nebo, nebo- a to preferuji více- se mu.. postavit!" Vykřikl skoro až s nadšením M. Nadzvedla jsem obočí. Neměla jsem ponětí, co tím myslí. „no.. jak to říct. Řekněme, že.. jsem vybavený? Asi" pokývala jsem hlavou. „tak to jo." Znělo to cool a svým způsobem dobrodružně. Co to melu.
Já s panem M jsme šli vyzvednout ty věci a ostatní zůstali v hotelu, zaúkolovaní vymyslet plán akce.
Plahočili jsme se větrnou pláží až na samý konec. Pod vysokou skálou se nacházel malinký domek. M netrpělivě přešlapoval na místě. Z domku po chvíli vyšel obtloustlý, sympaticky vypadající Ital. Měl celkem ostré rysy a z pusy mu kapaly decentní kapičky alkoholu. V ruce měl doutník, který čoudil jako o závod. Jen, co uviděl M, zahodil doutník a pevně se objali. Vešli jsme do chatky. Všude se válely různé věci. Chatka byla vskutku malá, ale pro jednoho osamělého Itala mohla bohatě stačit. Ukazoval Panu M nějaké zbraně, které nevypadaly nějak obvykle. M užasle vybíral výbavu na Savonauta. Zdá se, že tento muž je náš známý, tudíž je na naší straně. Tím líp. Už takhle jsme ve velké přesile oproti Savonautovi.

Chvilku jsme u mile vypadajícího Itala poseděli, ale pak už jsme museli jít, protože je před námi moc práce. Jo, a jmenoval se Gramir, nebo tak něco...

Ostatní svůj úkol uchopili skvěle. Ikdyž polovinu papírů vypotřebovali na různý origami věci a milion papírových 3D hvězdiček, svůj nelehký úkol splnili. Tohle si zasloužilo palačinky. Je před námi velká práce. Musíme se posilnit. A hlavním cílem je- zmocnit se randomu a udělat z našeho nepřítele normálního člověka.

Jsem zpět! Doufám, že tahle kapitola nebyla moc krátká, a že to dávalo aspoň trochu smysl. Teď snad něco  konečně začnu, a bude to pokračovat, ale stejnak je to trochu stres.. 😄 ale... chci Vám moc poděkovat, jelikož nedávno tahle knížka dosáhla 1K přečtení!! Lidi, strašně moc Vám děkuju..
Btw, nerada to připomínám, ale blíží se škola..
A já fakt netuším jak se k tomu psaní dokopu. Nic nezaručuju, ale snažím se zničit svou prokrastinaci.. That's it..?

  ♥️Vaše Neko-Gigi007/Anya♥️

(Asi se budu podepisovat už jen jako Anya)

P.s.: dobrou (řekla Áňa v půl druhý ráno)