Kronika Vesmíru

Vesmír VI #4

Pod nosem mě zašimralo pozdní podzimní slunce, které prosvítalo skrz červené záclony. Důkladně jsem se protáhla, tak důkladně, až jsem něco nahmatala... Spolu se zívnutím jsem se ospale otočila, abych zjistila, co jsem to vůbec nahmatala. Obrysy člověka, postupně se dostavovaly i detaily, až můj  mozek po chvíli usoudil, že to je Stella. Spící Stella, nebo snad spící kráska?? Hmmm... Pokusila jsem se usnout, kašlala jsem na čas, vždyť je sobota!! Ano, po týdenním pekle je tu zase sobota... Zavřela jsem oči, a myslela na spánek. Dlouho to nešlo, ačkoli jsem se snažila, jak jsem mohla.. Řekla jsem si, že se nebudu po posledních dnech namáhat, a tak budu dál přitrouble ležet..... Do hlavy se mi pak ze záhadného faktu začaly cpát myšlenky, vzpomínky ,připomínky a vše tomu podobné, a začínala jsem cítit, jak pomalu usínám.... ..Z neúplného spánku mě probral zvuk.... Nepříjemný a otravný.... Zakňourala jsem, a podívala se na mobil. 1 nová zpráva. Checkla[čekla] jsem zprávu, zjištení, že je od neznámého čísla ve mně vzbudila krapet zvědavosti.... Milá Karin, dovolujeme si Vás pozvat na pohřeb zesnulého pana Miroslava Modrého, ktetý s vámi bydlel 1 den na pokoji. Pohřeb se koná v pondělí 22.10.2018, v..... Nebavilo mě dál číst, navíc jsem zjistila, že jsem vážně znepřátelená se spisovnou češtinou.. Ale pokud tam chci jít, musím to dočíst.. Safra.. 16:00, Makova ulice 12. Byli bychom moc rádi, kdybyste nám odepsala, nashledanou    Nemocnice Sady(random jméno)
Hmmmm... Mé zdravé svědomí mi říkalo, že by bylo správné tam jít.... Ale.... Nadruhou stranu jsem ho ani neznala... Kupodivu se mi ani nenahnaly do očí ty záhadné slzy, které mi kvůli onomu dědovi tak vymývaly oči... OK, jdu tam... Podívala jsem se na čas, a hlavně na datum. 21?!? Počkat, pohřeb je už v pondělí?? Než jsem si to stihla uvědomit, popadla jsem mobil a odepsala, že půjdu. Následoval *FACEPALM*, který vzbudil Stella.

Ospale se na mě usmál, než mu došlo, že je u mě v pokoji. Úsměv se proměnil v zmatený výraz typu  DA FUCK, což bylo fakt vtipný, musela jsem se zasmát. „Heejjj!" tak zněla první Stellova slova tento den, teda pokud nemluví ze spánku. Z pozice smích jsem přepnula na neskutečný a chytlavý (jak se osvědčilo) záchvat, co nebral konce.. Dvojhlasné záchvaty smíchu|chrochtání|(prostě těch zvuků při smíchu) přilákalo klepání na dveře.. Občas to s náma musí mít Pan Mrkvička těžké... Trochu nás zklidnil, a oznámil, že si jde ještě lehnout.......
Po jeho odchodu jsme se naštěstí už nesmáli, ale k něčemu to dobré bylo, cítili je se mnohem probuzeněji a čerstvěji... Stella oznámil, že si jde uvařit své ranní kakao, a já se mezitím potulila s Gigi. Potom začla  neúprosně mňoukat, a já pochopila, že má hlad.. Nasypala jsem jí granule do její misky, která je u schodů, kde mimo jiné byla i miska s mlékem.. No jo, aneb jak Stella projevuje lásku ke zvířatem... Tu pohromu si pak bude uklízet sám.... Když už jsme u něj, stoupal nahoru po shodech se svým hrnkem kakaa, a opatrně usrkával. Usmála jsem se na něj, a on na mě. Pohladila jsem kočku, a šla do pokoje. Stella přišel po chvíli taky, a navrhl, že bychom mohly dokoukat to anime... Ten nápad se mi zalíbil, to nepopírám.. Tak tedy, devátý díl, už?? Hmm, docela mě to baví... Skončil desátý díl, ve kterém mimo jiné umřela holka, milovaná hlavní postavou... A nebyla jediná, kdo umřel, totiž, strhla se tam válka... Ano, skutečně  v romanťáku vypukla válka! No, to je ale od tématu. Podivilo nás, že to vidělo jen přes 300 000 lidí, vždyť je to úžasný anime... Do konce první série už zbývají jen 3 díly, a jestli je i druhá, to doufáme, ale nejspíš ne... Podívali jsme se na sebe, oba jsme měli takový kyselý výraz.. Jakoby se kouzlo romantiky úplně vytratilo... Usoudili jsme tedy, že si to necháme na večer, a koupíme popcorn. Potom jsme se šli nasnídat, snědli jsme zbytek cornflaků [kornflejků] a aby se neřeklo, Stella si udělal své kakao, do hrníčku skoro většího, než byl on sám... Do cornflaků si pak přisypal asi půl kila cukru, a až v ten moment se dal do jídla. Já jsem dojedla hned, a konečně se rozhodla podívat se na čas. 12:56 wwoow , to už bude brzo oběd!! Křečovitě a rozpačitě jsem se zašklebila, popadla jsem tašku, nic netušícího Stellu a mazala do obchodu. Nakoupila jsem maso na vepřové řízky, a nové cornflaky, na snídani, a taky aby si měl Stella v čem obalit maso (miluje řízky, které mají místo strouhanky corflaky). Pak jsme koupili i jiné věci, zaplatili, a šli domů. Stella si mezitím vytáhl z tašky svůj Sprite, a přitiskl si ho na tvář tak silně, že ani neviděl na cestu. Doma jsme vybalili nákup, a Stella se rozhodl na nic nečekat, a jako první si obalit své řízky. Nejen že při otvírání pytle s cornflaky rozsypal skoro celý obsah, ale nenaklepal ani neosolil (a okořenil maso)! Nevyčítám mu to, upřímně doufám, že mu nebudou chutnat, a budu ho moct poučit, jak se řízky správně dělají... Zbytek jsem udělala já, Stella šel asi hrát, neřekla bych totiž, že by se bavil dupáním po shodech (i když to někdy dělal..) ano, Pan Mrkvička právě vstal.. Měl na sobě ještě svou noční košilku a čepičku, nevím, jak k nim přišel, asi jí někde vyhrabal na dně nějaké popelnice, ale jen mezi námi.. ,,Ehm Ehm.. Brý tro.. Nebo snad.. Brý ledne? Haha, přišel jsem akorát k obědu." nervózně jsem se usmála, bylo to tak trochu nepříjemné.. Pan Mrkvička odešel se oblíct, a já mohla v klidu smažit.. Do kuchyně vtrhl Stella, pro své nedochucené řízky. Pokapal si je citronem, aspoň něco.. Dala jsem na stůl vše potřebnè k obědu, a s Panem Mrkvičkou jsme usedli k jídlu. Následoval povivný a naštěstí tlumený výkřik, a potom sebíhání shodů, doprovázené kyselým obličejem. Stella se opřel o rám dveří, založil si ruce, a zeptal se upřímně. ,,Chtěla jsi mě otrávit?" tahle otázka mě donutila se smát, načež jsem nakazila i Pana M., ale Stella se rozhodl dál předstírat zlost, i když mu to moc nešlo. Smáli jsme se na celé kolo, to se stává málokdy.... V tom Panu M. zacinkal telefon. Vytáhl z kapsy svůj Iphone, načež se mu do očí začly hnát slzy..
,,Eem.. Je vvšechno ok?" zeptala jsem se opatrně, i když odpověď mi byla jasná..  ,,Prosím, omluvte mě, nenní mi dobře." řekl Pan M., snažíc zadržet své emoce. Co se stalo tak vážného?? Všimli jsme si se Stellou, že si tu pan M. nechal mobil, ale, to přece.. Ne, to mu nemůžeme udělat..!.. Úplně bylo cítit, jak nám v těle tlačí zvědavost proti slušnosti, ale, jak jistě víte, zvědavost vždy vyhrává... Dobré pamatovat.. Opatrně jsme vzali mobil, a jelikož pan M. nemá žádné heslo, bylo lehké se tam dostat..

Vážený pane M., dovoluje si vás pozvat na pohřeb pana Miroslava Modrého... Dál jsem číst nepotřebovala, věděla jsem, jak to pokračuje.. Al.. Co? Takže.. Oni se znali?? Rozhodla jsem se v tom dál nenípat, ale tak nějak ve mě stále panovala zvědavost... Sklidila jsem ze stolu, hlava mi div nepukla, jak jsem byla zamyšlená, ale díkybohu jsem nic nerozbila. Sedla jsem si za komp, a neuvěřila času.. 14:30.. Přišlo mi, jakoby se celý svět zastavil, a znova rozjel až za čtyři hodiny, nebo, jak je to vůbec možné? Pan M. mě uvedl do vážných rozpalů, uugh! Rozhodla jsem se, že se projdu... Na dýl... Zeptala jsem se Stelly, jestli nechce jít taky, ale ten jen zavrtěl hlavou, a pokračoval ve sledování anime. Upřímně, chtěla jsem být sama.. Aspoň chvilku.. Takhle odpoledne je krajina nádherná, a ani není moc zima, bezva... Šla jsem dál, alejí plnou červených stromů, jejichž listy byly povětšinou spadané, nebo pohupovaly na stromech ,a potom mi vlítly přímo do obličeje.. Procházela jsem se parkem, ktetý byl osudný, vše možné události, potkání Stelly, mimojiné poslední, kdy jsem "potkala" Savonauta, zkrátka, je toho dost... Překvapilo mě, že tu nebyli žádní lidé, takhle na podzim je tu nejkrásněji... Začal foukat jný vánek, který mi odfoukával vlasy do obličeje.. Pousmála jsem se, a vytáhla jsem si knížku. Po chvíli se mi začaly klížit oči... Ustlala jsem si tedy na svém dlouhém svetru, a jala se spát.....         
                     •••
Spala jsem kupodivu dlouho, neboť bylo okolo 4 hod.. Chtěla jsem tu zůstat, ale znervózňovala mě na můj vkus početná společnost miminek, kdoví, co je to zase za akci... Usoudila jsem, že se vydám domů... Doma na mě hned vyskočil Stella, že chce dokoukat to anime, a tak jsem udělala popcorn, zasedli jsme za komp, a zábava do večera je na světě..

Jó,jó,jó vim! Hrozně jsem to ke konci uspěchala, tak mě Proosím neukamenujte 😆 tahlr kapitola byla o ničem, neplánovala jsem nic extra, ale napadlo mě, že kažé pondělí vydám novou kapitolu, co vy na to? 😊 Hmmm.. No, to je asi vše, nechám aspoň pro dnešek své ubreptanosti, tak pa 😙

     ❤Vaše Neko-GiGi007❤

PS.: Ani sama tomu moc nevěřím ale... Tuhle KRAVINU vidělo přes 227 lidí?! Prostě.. Ewwww! Ani nevíte, jak jsem happy!

PPS.: feedback, názory, návrhy a vše tomu podobně do komentů ^°^