Kronika Vesmíru

Odznova?

Uplynulo několik týdnů. Několik týdnů bez Harua, a taky od posledního incidentu. Většinu času jsem strávila v koutě, s jídlem, občas jsem si poplakala nebo pomazlila s Gigi. Chtěla jsem být sama, ale trpět ve strachu a beznaději  sama by bylo ještě horší. Pomalu jsem přestávala věřit, ztrácela jsem se sama v sobě a hledala na sobě jen ty špatnosti. Kdykoli za mnou někdo přišel, utišit mě nebo mi něco přinést se na mě lítostně podíval, pokusil se prohodit pár slov a odešel. Nechtěla jsem být taková. Chtěla jsem být veselá. Chtěla jsem být s ním. Jenže to nešlo.

Jednou už jsem se s tím cítila natolik smířená, a tak jsem sešla dolů. Před vchodem do kuchyně jsem se na sebe podívala do zrcadla. Když jsem se na sebe podívala blíž, spatřila jsem lehký úsměv! Vešla jsem do kuchyně a nevěřícně jsem se podívala na stůl. Jemně jsem se štípla, jestli to není jen sen, ale místo toho, abych se probudila jsem měla na ruce červený flíček.
Pořádně jsem projela pohledem stůl. Musela jsem si tu věc pořádně prohlédnout, když se mi naskytla tak krásná možnost.
Ta věc byla to, o čem se furt mluvilo. Všemi zapomenutá věc, jejíž majitel se čas od času měnil. Byla mocnější než by se od takové věci dalo čekat. A teď se nám tu jen tak povalovala na stole.

Bylo to něco mezi mečem a katanou. Rukojeť byla ze dřeva, které mi nebylo ani trochu povědomé. Ostatně, přírodopis mi nikdy nešel, ale tohle mi vážně nic neříkalo. Pochva měla tmavě zelenou barvu, a povrch tak trošku, jako nějaká slupka. Opatrně jsem se k té věci přiblížila. Po krátkém zaváhání jsem ji uchopila do rukou a vytáhla ven z pochvy. Když jsem vyndala meč úplně, žasla jsem. Nikdy jsem nic takového neviděla a ani nikdy bych si snad ani nepomyslela, že se mi naskytne ta možnost. Ta věc měla zelenou, (nebo spíš khaki barvu víc dozelena) barvu, světlejší odstín, než předchozí část mého objevu. Kdoví, z jakého materiálu to bylo, ale bylo to takové hladké. Upřímně, zjistila jsem, že to bylo fakt příjemné na dotek. Trochu něco jako samet.
Na nějakých místech chyběly kusy zeleného povrchu a v té mezeře bylo možné spatřit hnědý povrch, a to z úplně jiného materiálu. Na nějakých místech meč pokrýval šedé fleky, nebo zrníčka prachu. Navíc celý meč oslnivě svítil neonově zelenou, což trochu připomínalo Star War-

„Karin, s tím opatrně!“ ozval se za mnou varovný hlas a já leknutím pustila předmět zpátky na stůl. „Chápu tvé nadšení. Promiň, jestli jsem tě polekal.“ teď už stál WCman přímo u mě a usmíval se na mě.
„To je v pořádku“ snažila jsem se aspoň trochu usmát. Kupodivu se mi to povedlo. Pak nastala ta trapná chvíle, kdy nikdo nevěděl, co říct.
„ Už je ti líp?“ prolomil hrobové ticho WCman a já jen suše kývla. „O dost“ dodala jsem zamyšleně. Pořád mi vrtalo hlavou, jak se k nám dostala ta věc. Každopádně, pokud to bylo skutečně to, zdá se, že jsme zase o krok navíc.
„Á ahoj Karin“

přišel se širokým úsměvem do místnosti Pan M.
„Brýtro“ odpověděla jsem s lehkým úšklebkem.
„Karin, je dobře, že už jsi v pořádku, ale na oslavování nemáme čas“ odvětil Pan M. sarkasticky, „teď musíme řešit důležité věci, jak sis určitě všimla sama. Jde o to, že máme s WCmanem podezření, že Savonaut zase něco chystá. Avokádový meč se nám podařil získat skoro jen náhodou, takže nejsme ztraceni. Navíc pomalu zjišťujeme významy určitých věcí.“ vychrlil na mě z jednoho dechu Pan M. a dopřál si pak obrovský doušek vody.
„Jak můžu pomoct?“ odpověděla jsem narovinu se vší vážností. „Ty? Asi udržovat v naprosté tajnosti vše, co ti teď řeknem, kdyby tě zase unesl Savonaut, za žádnou cenu mu to nesmíš říct! Ani Haruovi..“ kývla jsem na souhlas, tohke snad zvládnu. „Jo, a ještě něco“ dodal WCman, „měla bys počítat s tím, že tě Savonaut unese kvůli informacím. Měj se napozoru.“ poplácal mě po zádech a přepnul do pozice odchod, čímž si vysloužil zmatený výraz Pana M. „Počkej, kam jako jdeš? Ještě jsme ani nezačali!“ tímhle dokázal Pan M. posadit WCmana na lavičku naproti mě. „Karin, je naší povinností, abychom tě seznámili s všema těma věcma okolo Bagru na..“
Pak se zasekl. WCman po něm házel vyčítavý pohled. „Však víš. Savonaut slábne, a my toho musíme využít, a být JEŠTĚ silnější!“ zakončil úvod vesele Pan M.
„Tak, tak. A ty to všechno musíš vědět taky, musíš být aspoň trochu v obraze.“ Pan M. souhlasně pokyvoval hlavou. Oba se vřele usmívali.
„Eh.. jsem v tom zamotaná až po uši, a to jste ještě nezačali. Mohli byste už konečně přejít k tématu?“ „Jistě, jistě“ horlivě kývsli hlavou, div že jim neupadla. “„Určitě ti neuniklo, že toto,“ ukázal před sebe na stůl, „je Avokádový Meč. Sice není tak silný, jako ostatní věci, ale několik lidí kvůli němu padlo.“ „A k čemu je vlastně dobrý?“ zeptala jsem se zvědavě, zatímco ve mě zaplála skabá jiskřička napětí.
„ ...asi něco móc důležitého“ ozval se za námi hlasitý vysmátý hlas, a všichni jsme se vyrušeně otočili za Stellou. „Taky vás rád vidím“ reagoval Stella sladkým úsměvem na naše otrávené výrazy. Potom ztratil pozornost obou mužů, kteří se dál pustili do svého nudného a nepotřebného vysvětlování.
„Karin, Avokádový meč dokáže víc, než by toho bylo vůbec potřebné. To, co meč při správném použití dělá je pěkné a užitečné, ale jinak je meč určen na práci s ostatními věcmi. Toaleťáky dobra a zla, bagrem na smetaně a randomem. Někdy se k těmto věcem přičítá i UVlampa.“ zírala jsem na ně se zamlklým výrazem. Tohle bylo nepřiměřeně pošahaný, až mi to připadalo cool. „Ale..ale nevysvětlili jste mi, CO přesně dělá!“ vykřikla jsem, když jsem se vzpamatovala. Oba dva uznale kývli hlavou, jako by to bylo přece jasné. „Věc se má tak, že každý tento předmět má nadpřirozenou a ohromnou, někdy až neovladatelnou sílu. A na tobě je, jak ji budeš ovládat. Ovládat jde celkem lehce, ale stačí jen málo, a může fungovat úplně jinak, než by sis přála. A tyto věci dohromady dokážou zničit celý vesmír!“ dobře, tak teď jsem v tom vážně ztracená. A pořád mi ještě nevysvětlili, jak to s tou schopností vlastně je!
„Avokádový meč sám jako takový je slušně silný. Jak už jsem říkal. Ono to, v podstatě není zas až tak důležité, ale když to chceš vědět, rád ti to prozradím.“ dokončil Pan M. a vzal do ruky onen předmět. „Jak sis už určitě všimla,“ začal poměrně hlasitě „tohle je pochva meče. Kůru má jako avokádo, což funguje jen jako dekorace. Ale myslím, že by se ti mohlo podařit tou slupkou někoho zranit.“ zazubili se muži, i když na tom nebylo nic vtipného. „Rukojeť meče je ze dřeva, ale nikdo z těch, co zatím meč drželi dřevo nepoznali. Nikomu nic nepřipomíná a kdo ví, jestli je to vůbec dřevo nebo něco dřevu podobné.“ pokrčil rameny WCman. „A teď k meči samotnému.“ vytáhl z pochvy meč Pan M., zatímco nasadil rutinní pohled naprostého drsňáka. „Asi si říkáš, že zase pro dekoraci barva a materiál představují avokádo. Ale ne tak docela! Meč se dá díky své nenápadné barvě jen tak hodit do křoví, a nikdo si ho  nevšimne (samozřejmě i s pochvou, osvětlení meče prozrazuje víc, než dost) a díky jeho hladkém povrchu krev na meči jen tak nezaschne. Taky sis určitě všimla, že meč je lehký a měkký, a že rozhodně není z nějakého kovu železa a bůhví čeho. Dobrý, ne?“ ňáká..spojitost? Prosím? „Jinak, osvětlení meče taky má svou důležitou roli. Funguje prakticky stejně jako UV záření. Někdo si může myslet, že je to naprosto k ničemu, ale kdo má meč, který má zelené Uv záření? My. Ale teď k samotnému jádru. Někde lze vidět dírkama v meči, a vypadá jako jádro avokáda. Logicky. Ale to na něm není to hlavní. To hlavní na něm je, že je nezničitelné. Nikdy se nikomu nepodařilo zničit jádro. Ať už se snažil čímkoli a jakkoli. „Ale.. jak tohle někdo mohl zjistit, když se k jádru ještě nikdo nedostal?“
„A to je právě to kouzlo Avokádového Meče. Funguje jako živý. Když někdo zničí čepel, v novém vesmíru automaticky naroste nová. Čepel je mimojiné taky dost ostrá a kupodivu i jedlá. Dobré na meči je také to, že pochvou se bojuje poměrně dobře. Možná i líp, než s Excaliburem. A jádro prorazí úplně cokoliv.“ po celou dobu se oba muži vřele usmívali, a navzájem se doplňovali. Já na ně trochu vyjeveně zírala, a snažila se pochytit aspoň něco. Tohle bylo neuvěřitelný. A taky trochu praštěný. Ale myslela jsem si,  že toho umí dělat mnohem víc. Znovu jsem vzala meč do rukou a potěžkala si ho. Skutečně byl lehounký. S tím se musí bojovat sakra dobře! A najednou mě napadla otázka. „Co všechno to světlo vidí za inkousty? A ty tajný věcičky..“ Chvilku se na sebe oba dívali, a dorozumívali se pohledy, když po chvíli jim to bylo oběma jasné. „Téměř všechny. Ale z ovoce to čte nejlíp. Víš, tady po světě je spousta rozházených textů, ať už v papírové podobě nebo načmárané na zdi. Je na nich údajně napsaný text pro lidstvo, ale spíš pro ty, jako jsme my co jsou zamotaní v tomhle kolečku BnS. A prý to všechno dokáže přečíst jen Avokádový Meč. A to je vlastně jeho důležitá stránka
Úplně bych zapomněl... Ale o tomhle zas jindy. Myslím, že je čas jít" kývl na WCmana, který mu kývnutí oplatil, pak se oba zvedli z lavičky a vykráčeli pryč z kuchyně.

Jako opařená jsem seděla na své židli. Ten meč je zatraceně hustej! Těším se, až dostaneme všechny věci.. Zajímá mě to. A ty texty chci mít! Chci je všechny vyluštit! A zjistit tajemství vesmíru! Ale asi to nebude zas tak jednoduché..
Unaveně jsem se zvedla ze židle a doplížila se ke kuchyňské lince. Postavila jsem vodu na čaj a mezitím, co se vařila, připravila jsem si hrnek, do něj hodila pytlíček černého čaje a vydala jsem se do pokoje. Bože, tady to tak páchlo! Vůbec se tu nedalo dýchat! Otevřela jsem okno a došla dolů, zalít si hrnek s čajem. Vzala jsem si ho nahoru a uasedla ke stolu. Za počítač. Už mi bylo o mnoho líp. Cítila jsem se uklidněná, veselá a nabitá. Řekla bych, že bylo něco okolo dvou hodin odpoledne. Celkem ujde
                          •
Po třetí hodině jsem si vyšla na procházku, a když jsem se zmrzlá vrátila, usmažila jsem palačinky, dokopala Stellu do obchodu pro chleba a blaženě i s palačinkama a anime zalehla do postele.

Tímto dávám navždy sbohem depce!

Hoj!! Omlouvám se, že je to taak zmatený, ale holt to neumim :/ Tentokrát kapitola vyšla celkem brzo, a taky, taky... Jsem si to po sobě dobrovolně přečetla!!*aplaus* Ó, děkuji, děkuji. Mám vás ráda a budu se těšit na Vaše komenty (hehe ·—·)

           ❤Vaše Neko❤

×3×💓                          Why not?