Kronika Vesmíru

Vesmír VI. #6

Úplně jsem hořela... Nemohla jsem mluvit, tohle byl docela zásah... Do srdce...

,,H-Haru S.."
„Suzuya"
„Ha-ru Su-zu-y.."
„a."
Opakovala jsem po něm, jako malé dítě.. Pořád jsem mu seděla v klíně, bylo mi fuk, že kolem nás chodí lidi, ignorovala jsem to..

Přemýšlela jsem.. ..

,,Bylo nám pět, že? .. Pamatuji si to, Ha-ru.." „Karin..." „Haru.."

Takže jsem poznala dalšího člověka z minulých vesmírů.. K těmto lidem si tvořím zvláštní pouto, mám je tak trochu radši, než ostatní... A přítomného Stellu počítám mezi ně, ačkoli je z šestého vesmíru...
Teď jsme byli k sobě blíž, každou drobnost na jeho tváři jsem pečlivě zkoumala. Jeho oči byly zářivě modré, jako roztříštěný diamant. Taky jsem si všimla nenápadné pihy nad jeho rty. Nikdy jsem pojem PIHA KRÁSY nevnímala, ale tady fakt seděl. Jeho černé vlasy byly spíše delší, a bylo vidět, že o ně dobře pečuje.. Ne gelem, jako to dnes dělá skoro každý(uugh), a taky překrásně voněly.. Byla už docela tma, ale i přesto na jeho obličeji šlo vidět cokoli, všude okolo navíc byly lampy, takže se přes nedostatek světla dalo přenést.. Myslím, že i mne si prohlížel tak podrobně, jako já jeho, své modré oči upíral do mých, oříškově hnědých..
„Taky máš pihu nad rty, Karin."
usmál se na mě, já si po těch letech uvědomila tento fakt.. „Máš oříškově hnědé oči, ty bych poznal všude.." počkat.. On si zapamatoval MÉ oči?! Tu nevýraznou hnědou? Vždyť.. Takové oči má dnes každý! Asi mu na mě musí opravdu záležet.. „Haru, já.."

„HARU! JDEM!" aniž bych dokončila, co jsem chtěla říct jsem se otočila za hlasem.. ,,Už jdu, otče!" ozvalo se hned za mnou. Na cestě pod světlem stál doktor s hnědýma očima.. Takže on je jeho otec?
,,Karin, pojď se mnou." zašeptal, a než jsem stihla cokoli říct, už mě táhnul k lampě.
,,Otče, chtěl bych ti představit Karin,"
„Rád vás zase vidím, Karin, mé jméno je Suzuya. Dr. Martin Suzuya." stiskl mi ruku a já mu věnovala úsměv, který mi byl opětován.
„Karin, ...tohle je můj otec.." doplnil sklesle Haru, jeho otec mu skočil do řeči.
,,Haru, budu čekat u auta." sledovali jsme, jak odchází, jeho stín se v momentu, kdy prošel pod lampu prodlužoval.
,,Karin," vytrhl mě z myšlenek Haru ,,Prosím, ulož si mě!"
Nejdřív jsem trochu nechápala, ale potom jsem si všimla jeho ruky přede mnou, v ní držel jakýsi papírek. Opatrně jsem mu ho vytrhla z ruky, usmála se a cítila jsem, jak mě zahřálo u jednoho místa v hrudním koši..
,,Em, už bych měl jít.. Ahoj, rád jsem tě viděl!" řekl rychle, a než jsem stihla jakkoli zareagovat, mizel ve světle lampy..
,,Uvidíme se, Ha-ru." zašeptala jsem do tmy, a pomalu se otočila. Zavřela jsem oči, kývla hlavou a vydala se zpět k domu. Už začínala být dost zima, to byl důvod zrychlit. Popoběhla jsem, a zanedlouho jsem se na cestě potkala s Panem M. a Stellou. To mě potěšilo, nechtěla jsem jít okolo toho velkého psa, přivázaného k další lampě. V autě jsme si pustili relaxační hudbu, která mě uspala, nebylo mi tedy divné, že jsem se další den probudila v autě..

Podzimní slunce ostře svítilo skrze špinavá okna auta l, vr kterém jsem klidně prospala celou noc. Skoro ihned po probuzení jsem se musela odpoutat, bylo sakra nepříjemný spát (vleže) připásaná. Hned poté jsem otevřela okénlo, abych se nadýchala čerstvého vzduchu, ale, radši jsem to uspěchala, venku byla strašná zima. Čas v mém mobilu ukazoval 9:20, na můj vkus jsem moc dlouho nespala. Rozhodla jsem se zůstat v autě, stejnak ostatní budou spát, a úklid taky není třeba.
1 nová zpráva
Udivině otevřu zprávu, tohle jsem moc nečekala..

Ahoj, jak se mas? :) jo a tady Haru..
Usměju se, to je milý! A odepíšu..
Ahoj, mam se fajn, co ty?

H.: skvele :P