Kronika Vesmíru

Název části

S nadějí v očích letmo prozkoumával všechny kouty a koutky mého obličeje.
„K-kdo nám s tím pomůže?" trochu nejistě jsem se na něj podívala, ale hned jsem ten výraz změnila, protože to bylo očividné zklamání. „No přece chlapi!" Podívala jsem se na něj ve stylu "kdo to sakra je" a poté se rozesmála. „Karin? Co je? Co se směješ? Řekl jsem něco špatně?" Tázal se trochu posmutněle, ale s trochou předstírání. Potom se pousmál, ačkoli bylo očividné, že nic nechápe. „Takže.. Říct WCmanu a Panu M. o tvém "chování"?" Zeptala jsem se jen tak pro ověření. „Chování? Jaké chování? Ale jo, tak jsem to myslel. Teď vypadněme z mého domu do toho tvého. Jo?" Kývla jsem přimeřeně uklidněná (wtf to zas nedává smysl). Nasedli jsme do auta a za pár minut jsme byli u nás. V kuchyni seděli "chlapi". S Haruem jsme se na sebe podívali a já kývla. Skousl si spodní ret a vykročil vpřed. „Mohli bychom si promluvit o jedné.. Nebo více.. Událostech?" Nakráčel si to až ke stolu a opřel se o něj, z čehož vykukovala jeho nervozita. Muži se na něj podívali chápavě a poklepali na židli mezi nimi. Haru se na ně usmál a posadil se. Já mu rychle uvařila švestkový čaj, který má očividně rád, protože ho doma má fůry. Kdyžtak to nebude pít. Podstrčila jsem mu sovičkový hrneček pod nos, a po stole se rozlehla vůně švestek se skořicí.
„No, uhm, týká se to Savonauta, obávám se. Poslední dobou, teda spíš pár měsíců se cítím.. Divně.. Jakobych nad sebou ztratil kontrolu.. Cítím se jako zrůda.. Dokonce mé chování odnesla Karin. A já nevím..co s tím? Budu ještě někdy normální?" Trochu odbočoval od témata, ale oba dva tento případ schledávali strašným, ale zároveň jakoby se to mělo stát. „Včera do domu vtrhla Karin. Něco křičela a potom vtrhl do domu i on. Čím blíž mi byl, tím víc jsem cítil, jak je ze mě nelidská příšera. Ztrácel jsem nad sebou kontrolu.. A-" potom se zasekl, možná proto, že mu došla slova nebo protože se Pan M. nadechoval. „už jsem skončil" pousmál se a tiše naslouchal odpovědi.
„No.. Savonaut za tím rozhodně je. Tak si to v hlavě srovnávám s informacemi, které už jsem získal kdysi předtím. A možná to leccos ověřuje. Nebo nevím. Má to společného s nějakou z těch věcí, co má. Jsem si jistý. Asi nemám žádné dotazy, ale jestli chceš, můžem vylouskat ten oříšek za tím. Co myslíš?" Vrhl na něj vřele. „Rozhodně." S vážným úsměvem se podíval Panu M. do očí a na vteřinu zavřel své oči. Asi doufal,že se tahle hrozná záležitost vyřeší.

~•~
„Tak? Plán jasný? Riskujem a víme, že... Si jdem pro spravedlnost!" S těmito slovy WCman vykopl dveře jeho sídla a my tiše vtrhli dovnitř. Pomalu jsme se plížili chodbou s nízkým stropem, ze kterého kapala jakási tekutina. Celé to tu zapáchalo takovým tím omamným smradem, co vás uspí, my ale měli masky, a tak se nám nic nestalo, prozatím. WCman šel jako první a pokaždé, kdy byl vzduch čistý na nás mávl. Stoupali jsme po schodech s nadějí, že mu přinejmenším nabančíme. Každý zvlášť jsme nakoukli do podivně vypadajících místností, ale nikde jsme neviděli jeho. Přistoupili jsme k oknu, ze kterého bylo vidět do moderní vily odvedle. Seděl tam na koberci téměř uprostřed. Tiše se smál se strašidelným výrazem, jakoby na nás čekal a teď upravoval ten správný moment. Třeba to byla past, ale my jsme rozhodnuti se nevzdát. Otočili jsme se na místě a vběhli do druhého domu, kde nebyli jeho praví majitelé. On ví, že tu jsme, ale ani zdaleka neví, co ho teď čeká. Nahoře seděl na malém kulatém koberečku a zády k nám vyhlížel z okna.
„Takže vy jste se vyzbrojili? Protože jste teď měli ležet mrtví na podlaze. Ale nevadí, najdeme něco jiného."
„Tys je zabil?" táže se klidným hlasem WCman. „Ano, ale mí sousedé teď nejsou podstatní. Spíš se potřebuju zeptat já vás - přišli jste konečně požádat o zavraždění? Tak to pak, moc rád vyhovím." Sarkasmus z něho přetékal, až to bolelo. „Ne, přišli jsme zastavit tvé řádění. Aspoň nad Haruem. Jak to děláš." Teď už byl dokonce otočený k nám a sršila z něj ta nenávist a zlost. Co si ho pamatuju z posledních únosů, změnil se. Měl více vrásek a byl více.. Nechutný.
„To fakt? To že potřebujete? Myslel jsem, že po mě chcete máslové sušenky, které jsem právě vykrad' v sámošce, ale vy chcete tohle?" Panu M. už očividně vyprchala jeho mocná trpělivost, protože vykročil vpřed a dal mu přes hubu. Kolem vylítlo pár kapek krve a taky pár zubů. Savonaut vzduchem proletěl na zem a odplivl si vedle sebe krev. „Takže takhle jo?" Vstal a naoplátku praštil Pana M. Ten se svalil na zem a náš protivník do něj ještě několikrát kopnul. Potom se na zem svalil i Haru. Přispěchala jsem k němu starostlivě, ale on se na mě podíval hněvem naplněnýma očima démona. Pak mrštně vstal a svalil WCmana na zem. Ten mu nic neoplatil, naopak začal jako ukázku bít Savonauta. Haru se obrátil a jeho oči se zbarvily ještě víc do ruda. Vrhl se na něj jako gorila a mlátil do něj jako do boxovacího pytle. Na tohle jsem se nemohla koukat, protože přes to všechno je to můj přítel. Zato oba muži napjatě pozorovali. „Karin.. Podívej se do.. Savonautovo očí.. Vidíš to?" Opatrně jsem se obrátila a nemohla jsem věřit tomu, co vidím. V jeho očích vládlo něco jako kontrola nad Haruem. Jakoby ho ovládal. Nebo se o to aspoň snažil. Naopak, mohl jeho moc nad ním překonat. Opatrně jsme se vytratili ven a zastavili se na zahradě mezi vilou a sídlem Savonauta. „víte, co to znamená? On má tu schopnost v sobě. A víte co ještě víme, že má v sobě?" Trochu jsme strnuli, ale pokyvovali jsme hlavami, jakože víme.

„přece Random! Co když to má s tím něco společného? Ha?!" Pan Mrkvička byl naprosto jistý, že je to Randomem, ale, stejnak tu není jiná možnost. Rozvážně jsem kývla a ztratila se ve svých myšlenkách. Asi má pravdu. Asi ano. Jak ho ale ovládá? A jak ho toho zbavit?
Z mých myšlenek mě vytrhl zvuk nad našimi hlavami. Byl to Haru, který právě vyskočil z okna. A v ruce cosi držel. Pokoušela jsem se uhnout, ale on musel spadnout přímo na mě. Nad sebou jsem měla jeho červenající se obličej. A potom jsme spojili naše rty v jedno...(chjo)

Hey! Snad v týhle kapitole bylo něco novýho, že to není furt do jednoho kolečka, a taky doufam, že vám nepřijde moc krátká. Přidala bych i písničku, ale nevím jakou 🤔. No nic, sayōnara 💜

❤️Nekoo❤️