Trpký život... z pohledu hybrida ||yaoi-mpreg||

15. Siamčin křik

Zbytek dne jsem proležel a díval se upřeně na mou klec. Prohlížel jsem si každou prasklinku, šmouhu nebo staré již zašlé rýhy po drápech. Muselo zde být už mnoho hybridů, každá skvrna rýha a prasklina musí za sebou mít osobu, která ji způsobila.

Nejvíce mě zaujal jeden z fleků. Byl ze všech největší, barevně nejrozmanitější a nacházel se nad místem mého noclehu. Vzhledem trochu připomínal číslo osm, karafu nebo divného sněhuláka. Pokud se i skvrna na stropě stala největším pozdvižením dne, dosáhl jsem úplného dna nudy. 

V průběhu dne jsem se samozřejmě zaměřoval i na další věci. Například ostatní hybridy, procházející dozorce, kapající kohoutek u umyvadla, bolestné úpění rozléhající se po místnosti, počítání mříží a tak dál. Vstával jsem jen tehdy, když to bylo potřebné.

 Siamka se mnou nemluvila, což u ní nebylo ve zvyku a Lišák se mnou nemluvil jako obvykle.

Nevím, co všechno jsem dělal, čas mi ubíhal tak rychle. Byl jsem si jistý, že ještě před chvílí byl oběd a teď přede mnou ležel tácek s večeří. Rýže s omáčkou a kousky masa, značně výživnější jídlo než v dětském oddělení. Tato skupin „Zvláštní případy" je podle mě opečovávána více kterákoliv jiná, už jen díky kvůli těm pár vzácným kouskům a mnoha nezvyklých kombinací.

Ale nemohu si stěžovat- konečně jsem našel někoho, s kým si mohu povídat, kdo mě naučí mluvit, přiučí jak se v tomhle světě lépe orientovat a dostává se i více péče než je mi milé. Pro mě je to, jak přirovnávají lidí, jako pětihvězdičkový hotel, což je asi dobré.

Než jsem si stačil uvědomit, ležel jsem zabalený v nových peřinách a spokojeně pomlaskával nad příjemným teplem.

_________

Do dalšího rána mě probudilo pálivé a nepříjemné světlo na mé tváři. Chvíli poté co se i všechny mé smysly probudily a mozek začal zpracovávat informace a myšlenky jak má, mi na mysl přišla vzpomínka ze včerejšího rána.

S odhozením deky jsem kontroloval, jestli se, na mých peřinkách a spodním prádle nenachází další rudá skvrna. S úlevným povzdechnutím jsem deku opět narovnal a přikryl se až po krk, z jednoho rohu mého pelechu jsem měl vystrčenou packu na větrání. Znáte to, zakrytým vám je příliš teplo a odkrytým zase zima, takže je nutno odněkud odvětrávat přebytečné teplo.

Naštěstí mi hned po kontrole paní doktorka nechala povolat jednoho z podřadnějších pracovníků, aby mi donesl mnou zvolené hygienické potřeby. Takže hned vedle porcelánové mísy se mi vyjímal malý oranžový balíček s vložkami, naštěstí jsem celý záchod mohl zakrýt závěsem.

Ale více nepříjemné mi byla kontrola. Kontrolu prováděl doktorkou určený pracovník. Prováděl ji, vždy když mi měla začít perioda a potom po čas jí. Ale nakonec jsem se necítil až tak zle, protože s mnohem horšími požadavky neustále chodili za Siamkou. Mnohokrát jsem byl tak moc v rozpacích, že jsem se zahrabal do hromady dek a snažil se překonat tu zvědavost, hlodající v mé hrudi a putující po těle. Tohle všechno by pro mělo být na denním pořádku, protože bůh ví, čeho horšího se tu ještě dočkám.

Hodně mi vadilo, že v mém zorném poli nebylo nic, podle čeho bych mohl určit přesný čas. Přibližný čas mohu posuzovat pouze podle východu a západu slunce, času kdy dámy přináší jídlo, výměně stráží a zhasínaní světel v hale- všechny tyto úkony se dějí každý den skoro pravidelně. Snažil jsem se, občas vypozorovat kolik je hodin na hodinkách některého z pracovníků- bohužel vždy když jsem se, přiblížil, stáhli ruce dále ode mne nebo dělali příliš rychlé pohyby rukama, abych to mohl zřetelně vidět.