Trpký život... z pohledu hybrida ||yaoi-mpreg||

18. Ticho před bouří

..

Minule jsi mohl/a číst ( teda pokud si četl/a... ):

_________

Uprostřed noci mě probudilo hlasité vytí. Otevřel jsem oči a zběsile rozhlížel, než jsem našel, toho kdo vydával tak smutné táhlé vytí. Pohled se mi zastavil na Vercii... Klečela na kolenou, s hlavou zvrácenou do zadu, křečovitě zavřenýma očima a široce otevřenou pusu. Místy pisklavé štěněčí vytí se stupňovalo s dalšími hybridy, kteří se k ní postupně přidávali. Ani dozorce, který začínal pomalu šílet, nedokázal uklidnit tolik hybridů.

_________

Dozorce se snažil postupně utišit všechny vyjící a vřískající hybridy, což se mu moc nedařilo. Křičel na všechny strany, dokonce použil píšťalku na psy, která ničila ušní bubínky. Nakonec došel až k Vercie, hlavnímu viníkovi celé této situace. Stál a čekal, jestli jeho příchod bude mít nějaký účinek, jestli si ho vůbec dívka všimne- o dozorce ani nezavadila pohledem a dál pokračovala ve svém sólu.

„Co to má sakra bejt?!" Vykřikl nahněvaně dozorce na Verciu. Ta jen na pár chvil přestala vít a nechápavě se podívala na dozorce, jako kdyby na tom co dělá, neviděla nic špatného.

Chtěla opět začít, ale to jí dozorce překazil, když odemkl její klec a rychlím pohybem, si ji přitáhl k sobě. Čekal jsem, že ji udeří nebo jinak utiší, ale nic nepřicházelo. Pouze na ni tiše naštvaně vrčel- Vera strachy tiskla uši k hlavě a ocas schovávala mezi stehna. Poté co vera přestala, vít pomalu se utišovali i ostatní.

„Je mi jasný že tohle všechno jsi začala ty! Ostatní moc dobře ví, že tohle je nepřípustné. Nejen že rušíš noční klid, ale rušíš i mě! Každý hybrid tady ví, že za tohle tu padají tresty, máš jediný štěstí, že šéfka mi to u tebe zakázala! Ještě jednou a je mi jedno co můžu a co ne..." Poslední větu řekl výhružně. Se stálým naštvaným výrazem Veru pomalu pustil a zamkl její klec.

"A nezkoušej začít kňourat ještě jednou, nebo se neznám!" Varoval ji naposledy a bez dalších slov odešel.

Vercia zůstala ležet na místě bez jediného protestu, na tváři měla lehce vystrašený výraz. Nevím, jestli se tím uklidňovala, ale v určitém pomalém tempu v rukou mačkala svého plyšáka.

"Dobrý?" Zeptal jsem se jí tiše. Nereagovala na mě, ani se na mě nepodívala. Natáhla se pro deku, přikryla se a šla spát. Vážně? Jen se otočí a dělá, že se nic nestalo?

Naštvaně jsem si odfrkl a udělal to samé, s tím rozdílem že jsem neměl úmysl hned spát- přetočil jsem se zády k mřížím, prázdným pohledem zkoumal zeď pokrytou všelijakými nečistotami a škrábanci.

Zbytek noci proběhl relativně v klidu, pokud nepočítám tiché kňučení, škrábání a další zvuky vydávané ostatními hybridy- i když to bylo nic proti vytí Vercii.

***

Ráno jsem se probudil celkem brzy, mnoho mích sousedů ještě spalo. Dokonce i Lišák, který byl ranní ptáče. S tváří natisknutou na mřížích jsem pozoroval okolí, jak dozorce tiše chrápal, několik z mála již probuzených hybridů se snažilo zabavit dlouhou chvíli. Po očku jsem mohl dokonce zahlídnout dveře s nápisem 'EXIT'. Nikdy předtím jsem je nebral na vědomí, ale už teď jsem přemýšlel jak je využít. Raději jsem podobné myšlenky po chvíli zahnal, už teď jsem věděl, že by cokoli, co bych vymyslel, nedopadlo dobře- ale stejně bůh ví, kam ty dveře vedou a kolik stráží je za nimi.