Trpký život... z pohledu hybrida ||yaoi-mpreg||

25. Divný pocit

Lišák byl i druhý den jako duší nepřítomný, neodvážil jsem se ho zeptat, pořád jsem čekal až začne sám od sebe. Možná to bylo spíše tvrdohlavé jednání, ale sám jsem se moc bál odmítnutí.

Měl jsem nutkání si s někým povídat, ale nebylo s kým – Vercia byla po traumatickém zážitku uzavřená stejně jako Lišák a Kitties dokázala prospat i celý den. Kočky jsou divný... 

Den ubíhal pomalu, a to měli teprve přijít dámy se snídaní. Zdálo se mi, že čas vůbec neubíhá, ani slunce nepostupuje tak rychle nahoru k obzoru jako obvykle, setrvávalo tupě na místě. Především mi k tomu pocitu pomáhalo i mučivé ticho haly, byl to již den od kontrol pro někoho dva a většina hybridů se již probudilo, silná dávka sedativ vyprchala. Pach smutku a strachu se rozléhal přes celou halu, nebylo divu, když pro někoho museli být kontroly silně traumatizující. Takový nátlak pocitů ze všech stran mi náladu určitě nezlepšoval, sám jsem se cítil trochu smutný i když nevím z čeho. Celková atmosféra na mě dolehla. 

Lišák byl ve stále stejném stavu. Občas se mi dokonce zdálo, že zapomíná dýchat, někdy dokonce minutu dokázal nemrkat. Málokdy změnil grimasu na jinou než tu, kterou měl po většinu času, bez výrazu a emoce, jen prázdně přemýšlel. Ve chvílích nudy jsem ho pozoroval, vůbec ne z pobavení ale ze strachu o něj. Během chvilky změnil celé své chování a já nedokázal za Boha vymyslet, jak z něj dostat co se stalo.

Ze začátku mi Lišák přišel bezcitný a sobecky, ale v tomto prostředí to bylo celkem pochopitelné. Po čase jsem však pochopil, že to je pouze obranný systém proti lidem a hybridům. Málokomu se zde dá věřit.

***

Poslední dobou jsem se cítil divně. Dával jsem to za vinu nadcházejícím měsíčkům, ale některé příznaky neodpovídali právě tomuto problému. Necítil jsem se nemocně, spíše nepříjemně. Po celém těle mi postupně putovalo stále větší teplo, tlak se usazoval v žaludku a hlava mi postupně více třeštila. Tyto pocity mě doprovázeli už asi 2 dny, byli slabé a já to přisuzoval právě menstruaci, ale nyní mi to přišlo že právě té se tohle netýká. 

Všechny tyhle pocity se zintenzivnily poté co se halou na pár chvil roznesla sladká slastná vůně. Nevím komu patřila, nebyla nikoho koho bych si po čichu pamatoval, byla nová a tak lákává. Spíše mě lákala zvědavost a přiznejme si to frustrace. Respektive jsem byl i ve svých 11 letech jsem jako hybrid byl dospělí, a puberta mě už lechtala na patách. A jak každý víme s pubertou jdou ruku v ruce hormony, právě ty mě v tu chvíli trápily, i když tohle všechno byl jen začátek.

Aniž bych si to uvědomoval, zahloubaný v myšlenkách, pociťoval jsem lehké pnutí v oblasti rozkroku. Právě tento divný a zároveň líbezný pocit mě donutil přestat přemýšlet nad blbostmi. Letmým pohledem jsem zkontroloval situaci. I přes zatím ne moc nápadný problém jsem se s výraznou červení obmotal peřinami a snažil se sám sobě vysvětlit co se děje. Musím přiznat byl jsem lehce překvapen, tohle se mi velice dlouho nestalo a já sám nevěděl jak to řešit, pouze s partnerem jinak nám to nevysvětlovali- přesněji se jednalo o páření za účelem vrhu. 

"Dobrý?" Optá se mě najednou Kitties. Lehce vyděšeně s cuknutím celého těla, se otočím jejím směrem, doufaje že další konverzace se nebude týkat mě. 

S hraným nechápavým nakloněním hlavy a zároveň nervózním tikem v oku jsem se na ni díval bez odpovědi. Musel jsem vypadat opravdu 'úžasně'.