Trpký život... z pohledu hybrida ||yaoi-mpreg||

21. Prohlídka 1/2

..

Minule jsi mohl/a číst ( teda pokud si četl/a... ):

_________

Nechal jsem Lišáka Lišákem a opět si hleděl svého, opět jsem se soustředil na fakt, že dnes se asi kontrole nevyhnu. Bylo teprve něco málo po snídani a já byl opět ospalý a bez energie. Když mě budou, hledat ví kde a malý šlofík mi neuškodí.

Zakryl jsem se dekou a za pár minut spal jako nemluvně.

_________

"Vstávej, jdeš na kontrolu!" Trhl jsem sebou do sedu, vzbudil mě ze spánku hrubý mužský hlas. Po několika vteřinách mi do zorného pole padl dozorce, který stál před mou celou v ne moc dobré náladě.

S mrzutým zavrčením jsem se nakonec po krátkém přemlouvání zvedl a po čtyřech se doplazil na okraj klece, přehoupl nohy přes okraj a seskočil na studený povrch podlahy. Lehce jsem zavrávoral, než jsem chytil balanc, nejsem zvyklí často chodit, spíše jen ležet nebo se plazit po kolenou. V hlavě se mi blýskla vzpomínka na Klářinu poznámku o cvičení, které mi doporučila, a jako vždy jsem nad tím ani nezakroutil hlavou a rovnou vše ignoroval- musím uznat že nyní by se mi to hodilo.

"Nekňuč a dělej, je vás tu jak slimáků po dešti a nemám čas se tu s každým párat tak dlouho!" Křikl dozorce, který začínal rudnout v obličeji.

Abych si ještě před prohlídkou nezařídil problém, snažil jsem se s ním držet tempo, dozorce i přesto držel moji ruku a tahal mě za sebou jako list papíru. Byl jsem mu asi po pás, tak bylo jasné, že mé krátké nohy nemohou dohnat ty je jeho.

Rychlejším dozorcovým krokem jsme do minutky přešly skoro celou halu a dostali jsme se k prvnímu stanovišti prohlídky. Za plentou, která vyhrazovala prostor a zároveň zabraňovala přístupu zvědavým očím okolí, měla Klára všechny potřebné věci. První byla na seznamu zdravotní prohlídka.

V rohu se vyjímal stůl se dvěma štosy desek, plných informací o pacientech, uprostřed byl, k zemi přišroubovaný stejný železný stůl s barevným polstrováním jako měla, Klára ve své ordinaci- lišil se pouze silnými řemeny s přezkami, které byli umístěné na místech pro upevnění horních a dolních končetin. V „místnosti", vyhraněné pouze neprůhledným závěsem, bylo také několik přenosných skřínek na nožičkách a pojízdný vozík vybavený všemožnými malými potřebami, pro mě neznámými.

Hned po vstupu do místnosti dozorce zatáhl závěs, doktorka už na mě upínala zrak a vesele se culila. Popošli jsme pár kroků k lehátku, na povel jsem se položil na lehátko a čekal, kdy mě dozorce připoutá. S vráskou na svědomí, že toto všechno dělám dobrovolně a vědomě, jsem si musel stále připomínat tresty, které nastanou při neuposlechnutí povelu. Když jsem byl připoutaný dozorce si stoupl do rohu „místnosti" a vyčkával na rozkazy dané Klárou. Polstrování mě nepříjemně chladilo do zad a stehen.

„Tak Sebi, pustíme se do toho, ať už to máš za sebou. Podle pravidel zdravotní prohlídky tě budu muset zkontrolovat od hlavy k patě, jak se říká. Pouze gynekologická prohlídka se nyní vynechá z časových důvodů." Nad touto poznámkou si pouze vděčně oddechl a dál poslouchal. „Začneme normální prohlídkou- změřím ti tlak, poslechnu si srdce a dýchání a nakonec odeberu vzorek krve." Při zmínění krve jsem strnul a napnul snad všechny svaly, čehož si doktorka viditelně všimla. Nemá moc rád jehly sami o sobě a ještě více když se mají píchat do mé kůže.

Bez řečí navíc si z pojízdného stolku vzala tlakoměr, obvázala mi manžetu kolem ruky- musím říct že jí utáhla opravdu dobře. Když přístroj zapnula a manžeta se začala nafukovat a zároveň škrtit moji ruku, po chvíli jsem cítil, jak mi ruka znecitlivuje. Držel jsem, v sobě tiché sténání bolesti. Manžeta se vyfoukla a přístroj doměřil, doktorka si se zamračením zapsala výsledky.