Trpký život... z pohledu hybrida ||yaoi-mpreg||

33. Partneři- JCH70

Minule jsi mohl/a číst ( teda pokud si četl/a... ):

_________

Za další hodiny se nic nezlepšilo, spíše naopak, hybridi okolo byli divočejší a kontroly dozorce museli být častější. Zajímalo mě jak dlouho ještě chtějí čekat, kdy přivedou naše partnery. Ne že bych se přímo těšil, bohužel moje vnitřní zvíře přesně tohle chtělo- uvolnění, partnera a hlavně potomky. Byl to pouze pud, a pro mé zvířecí já jediný cíl v životě. Pro mou lidskou část však ne, já chtěl poznat ještě tolik věcí, z lidského světa. Od první chvíle v této hale se mé sny jen více tříštily.

_________

Další den, další stres a nové pocity. Moje tělo se chovalo jako by mi nepatřilo. Mysl měnila názory a zkrásněla pohled na svět.

Už jsem mohl pouze čekat, kdy si pro mě někdo přijde. Nemohlo to dlouho trvat, snad každý byl již připravený. Sálalo z nás zvíře uvnitř našich duší.

Myslel jsem že mé tělo nemůže nadcházející páření dát více najevo. Nějak mi nedocházelo, že se budu muset vážně pářit, s dvěma hybridy. Najednou jsem si nedokázal vybavit co mám dělat, padla na mě tréma. Upřímně, kdo by se necítil nervózně před svým poprvé- i když dokonce vím s kým a kdy. 

Cítil jsem se tak moc lascivně. Stále jsem cítil to napětí a nadrženost, které ze mě sálalo.

Netrvalo dlouho a v hale se postupně začalo shromažďovat více a více lidí- dozorci a doktorky s pomocníky. Neříkám že jsem byl rád, ale chtěl jsem mít vše za sebou a v klidu opět spát zabalený v peřinách. 

***

Trvalo skoro další půl hodinu než dorazila většina očekávaných lidí, dokonce jsem možná i zahlédl pár "normálních" lidí- neboli osoby které nepracovali v ústavu. Dámy oblečeny v luxusních róbách a Pánové v noblesních oblecích, připraveni jako na ples. Stále bylo zajímavé pozorovat lidi, porovnávat se s nimi, hledat rozdíly (ne jen vizuální). Zajímalo mě jak bych vypadal jako průměrný člověk. 

Občasně jsem mohl zahlédnout, dozorce vedoucí hybridy- možná za partnery, možná na dražbu, nedokážu posoudit jak mohli být pro ústav cení.  

Vždy když okolo šel zaměstnanec, jedno kterého povolání, třásl jsem se nedočkavostí tak i strachem. Dlouhou dobu jsem mohl pozorovat jak ostatní hybridi jsou vedeni jako na porážku, snad ani jednoho jsem neviděl jít zpět.

Bylo jisté, že na mě nemohou zapomenout. Za nedlouho už ke mě mířil dozorce, až překvapivě rychle jsem se sám bez postrčení dostal z klece ven. Měl jsem chuť utéct za tím nejlépe vonícím hybridem, nevím kdo by to byl. Stačila by mi pouze chvilka a jistě bych šampióna svého srdce našel. 

Podle instrukcí mě vedl o uličku vedle, k poslední kleci v řadě. Bylo jasné že jedním z partnerů bude muž a druhým žena. Nyní mě pouze zajímalo kdo bude první.

Najednou cesta byla nekonečně dlouhá, nohy se mi podlamovali- sic dozorce pospíchal jako vždy, připadal jsem si nenadále slabý, strachem. Vzrušení kolovalo mým tělem, protože jsem věděl, kam mě vedou, minimálně jsem doufal.

***

Blížili jsme se. Mohl jsem vidět, ledabyle rozházené deky, slyšet rychlí dech- těžko rozeznatelný komu patří. Cítil jsem lehce přitažlivou vůni. Dokud jsem Ji nespatřil. V momentě kdy jsem ji uviděl, srovnal jsem si vůně a našel tu která jí právě patří- silná, přitažlivá a v tomto momentě jen pro mě. Vědomí že bude má a vidět ji za mřížemi bylo trýznivé.

Zvíře ve mě jásalo nad myšlenkou co bude následovat. Možná mi vzrušení rozostřilo zrak, možná pouze přikrášlilo, ale byla krásná. Znatelně starší než já, ale to jí na kráse pouze přidávalo. Křivky pravé dospělé ženy, dlouhé uhlové vlasy jako mé, smyslná vůně. To jsem ještě neměl možnost zahlédnout její tvář. Okolo sebe z dek a polštářů stavěla hradby podobné "hnízdu". 

Zanedlouho přišla doktorka, kontrolovala veškeré údaje. Nyní už mě nemohli odvést, třásl jsem se až budu moct přivonět k její mléčné kůži. Dotknout se té saténově jemné tváře.

Při zvuku cvakajícího zámku se asi probudila. Rozespale zamrkala, dlouhé řasy vlály jako vějíře. Při pohledu na mě dlouze nasála vzduch do plic a panenky se ji rozšířily jako při lovu, vybrala si mě jako oběť. Plné svůdné rty jako by na mě němě mluvily, bez jediného pohybu. 

Dveře se otevřeli. Přistoupil jsem o krok blíže k ní, ucukla. Pudy mi velely stáhnout se a pomoct bezbranné samičce, přizpůsobit se jí, zařídit pohodlí. Kdyby to šlo zakousl bych jen pro ni dospělého srnce jako dar. 

Klekl jsem si, pohledem zkoumal její pohyby, každou chvilkou co jsem sdílel její klec se osmělovala. Pomalými kroky jsem se přibližoval. Necítil jsem odpor, neviděl ho v jejích očích. Byli jsme protiklady, já mladý ona starší, já nezkušený ona jako má učitelka- nevadilo mi to, bylo to zvláštně přitažlivé.

Její vůně zesílila, když jsem byl skoro na dotyk. Díval jsem se do tmavých nepoddajných očí, musel jsem sváděli mě.

První dotyk, zároveň i krok k cíli udělala ona. Bez varování se narovnala- rovnala se mé výšce v přikrčení-  sundala si tričko. Bez jediného slova si mě přitáhla do polibku- nebyl zdaleka poslední.

***

Nemluvila, jen mi dopřávala požitky které bych jinde zažít nemohl. Bylo to jiné, zvířecí a zároveň ohleduplná k mé nezkušenosti. Němě mě naváděla. Dotýkala se na místech, které jsem snad ani já sám neznal. 

Při samotném aktu jsem nevěděl co mě čeká. Vzrušení, teplo, slastné opěvování, nemohl jsem vydržet dlouho. Můj úd se napnul a naplnil její útroby milostnými šťávami, ne jednou. Na čas se nehledělo. V koutku mysli jsem měl jediný cíl, pokračovat v mé linii. Chtělo to to zvíře uvnitř, možná i já.

"Děkuju."  Řekla mi slabým chraplavým hlasem. Podle karty mohla mít o tolik více než já, ale duší byla mladá dračice. 

Věnoval jsem jí poslední polibek, poté mě dozorce za flígr vytáhl z klece ven. Doteď mi nedošlo kolik lidí se dívalo, ne jen pověření, i civilní lidé. Smáli se a červenali až za ušima.

Nyní jsem myslel jen na spánek a trochu i na další cíl kam mě vedli. 

Aaaa na Kristova léta připadá tento díl plný Luciferových neřestí... Opravdu jsem se snažila prosííím o názor, moje první erotická scéna.

 1003 slov 

Hejtujte, komentujte a čus

Kloubek