Zase na začátku...

<Zlom>

Mamča je vpořádku a naše cesta proběhla se smíchem a hudbou v autě zpívaly jsme a tak .. Jsem zvědavá,jak to bude teď,když se bavíme,ale já mám prostě svoje království a v něm jsem sama a moje máma, tam nemá místo, ale asi bude chtít,no uvidíme,jak to dopadne... Celé vysmáté vcházíme do našeho domu. Auto je tady,což znamená,že táta je se ségrou doma.. Ve jdeme dovnitř a cítím mamčinu nervozitu... Otec přijde pohladí mě a řekne: „Nikdy jsem tě nepřestal mít rád a myslet na tebe je vidět, že si se naučila sama o sebe postarat..." Na matku se podívá se slzami v očích zašeptá : „Jak si mohla? Znovu .. Po tom všem .. Jsi nemocná .." Vlepí jí facku a zařve : „Jak si mohla?!" Já tam jen stojím a matka je jak v jiném světě .. Jen stojí a dívá se na otce a otec na ni ... Začínám mít strach, a tak to ticho prolomím... Udělám něco, co jsem neudělala dlouhou dobu.. Rozpřáhnu ruce a svírám je oba v obětí .. Usmívají se a já jsem ráda ... Dlouho jsem tohle nezažila opravdu nevím,jak to půjde dál, možná se to budu snažit omezit tu svou samotu,ale pořád s němi nedokážu být.. Ale něco budu aspoň třeba společně jíst a někdy vyjít ven z mé jeskyně ... Řekla jsem to tak mým rodičům a oni na to, že mě chápou,ale že musím pochopit i je, že je to takhle ničí,když jsem bez nich sama nahoře... A tak dneska nevečeřím sama,ale se vše mi v obyváku.. Máme pizzu a díváme se na nějaký film,nevím jak se jmenuje ani o čem je... Myslím jen na dnešek na rodinu, ale nebudu lhát aspoň sobě ne ! Myslím na Radka a hlavně na Davida .. Tak dlouho jsem na žádného nemyslela a on si teď přijde a myslí si,co si vlastně myslí sakra?!