Zase na začátku...

<Sen>

..Sen..
Ležím v trávě a vše krásně okolo mě sedí ... Vše do sebe zapadá a vše k sobě nějak patří :) .. Nepíchá mě jediné stéblo trávy, sluníčko krásně hřeje, ale nesvítí mi do očí... Jsem sama a mám se skvěle.. Ten klid.. Ta vůně louky a všemožných kytek... Udeří blesk.. A já si sedám a rozhlížím se .. Je to znamení? A pokud ano . Je dobré či zlé? Rozhlídnu se a vše je zase v pořádku, ale něco tu nesedí .. Před sebou vidím stín,někdo stojí zamnou .. Jde od něho chlad, ale na druhou stranu je mi s ním tak dobře, tak speciálně ... Jakoby se mě dotýkal,ale má ruce v kapsách .. Jakoby zpíval,ale mlčí... Jakoby se smál a zároveň brečel.. Jakoby mě ničil,ale i podporoval... Jakoby mě nutil se otočit,ale to nešlo,nejde to! Chtěla jsem zařvat,ale má pusa byla zavřená.. Držel ji,i když neměl jak. Držel ji svou silou .. Svíral mě celou .. Na jednu stranu jsem byla uzavřená,sklíčená,ale na druhou jsem se cítila v bezpečí,v něčí náruči.. Cítila jsem, že je hebký,i když jsem se ho nedotýkala.. Cítila jsem že ho znám,ale neznala.. Byl dokonale záhadný.. Byl jako kniha, kterou si nově zakoupíte a očekáváte jaká bude dříve než ji začnete číst .. Ale já si byla jistá,že bude takový, jak to teď cítím, jakobych ho měla přečteného celého do každého slova .. A to několikrát, jako kdybych ho znala nazpaměť.. Jak kdyby  věděla o každém kroku a pohybu, co udělá,pro co se rozhodne .. Byl to jen stín a dalo se z něho tolik vyčíst.. Neznám slovo,které by ho popisovalo .. Nevím jestli znáte ten pocit,kdy se protiklady sejdou.. Je to složité a přijde vám to jednoduché , je to bílé vydíte to černě, Jste najezení,ale cítí te pocit hladu .. A tak se právě teď cítím je to neuvěřitelné, co se děje ...