Jasmine II. ✔

14.-Tak to snad ne!

Počet slov: 472
21.června 1992

Byl krásný slunečný a letní den.

Já věděla, že za chvíli bude konec roku a tak jsem seděla ve své pracovně a opravovala eseje.

Už jsem toho měla po krk a tak jsem vyběhla z hradu ven.

Zahlédla jsem tajemnou čtyřku, jak mluví se Snapem.

,,Severusi?"ozvala jsem se a přerušila jeho kazání. Severus se rychle otočil a jeho kamanným pohledem mě probodl.

,,Potterová, potřebuješ něco?"zvedl obočí a si změnila pohledem všechny.

,,Co provedli, tak zavážného?"usmála jsem se a Snape protočil očima.

,,Jsou nějací divní."poznamenal a odkráčel. Mrkla jsem na Harryho a chystala se odejít.

,,Paní profesorko.."zavolal za mnou Ron.

,,Ano?"otočila jsem se a Ron se podíval na Harryho.

,,Co víte o kameni mudrců?"vychrlil Harry a Hermiona sebou trhla a vyměnila si pohled s Holly.

,,Proč tě to zajímá?"zvedla jsem bradu a Harry nevěděl, co má říct.

,,No..Snape ho chce ukrást."odvětil Harry a Ron přikývl.

,,Prosím?"zvedla jsem obočí a vyměnila si pohled s Holly.

,,Na viděnou."ukončila jsem rozhovor a odešla za roh, kde jsem se proměnila v kočku.

,,Harry! Tos jí to musel říct takhle?! Co si o nás bude myslet?!"vyjela Holly a Ron ji uklidňoval.

,,Holly v klidu. Teď musíme pro ten kámen!"prohlásil Ron a Hermiona přikývla. Všichni čtyři utíkali pryč ze školních pozemků a já s nimi.

Ve třetím patře otevřeli dveře a všichni čtyři spatřili Chloupka.

U padacích dveří byla harfa, což jsem nachápala.

Holly na ni zahrála a uspala toho obřího psa.

Všichni skočili dolů a já to udělala taky.

Spadla jsem do Ďáblova osydla a propadla dolů.

Jako první úkol bylo chytit klíče, což pro Harryho nebylo problémem.

Dále bylo šachové pole. Ron hrál dobře, ale jedinou možností, jak zápas vyhrát bylo objetovat sebe a Holly.

Oba padli k zemi. Hermiona Harryho pobídla, aby šel dál a já se proměnila.

,,Paní profesorko."vydechla Hermiona a já utíkala ke dvoum nehybným tělům.

,,Musíme za Brumbálem."rozhodla jsem a Hermiona chápavě přikývla.

,,Já tu zůstanu a ty-"

,,Jasně, už běžím."chápala a utíkala pryč.

Za chvíli přiběhl Brumbál a madam Pomfreyová.

,,Pomůžu vám, madam."odvětila jsem, ale Brumbál mne zastavil.

,,Ne, ty půjdeš se mnou."rozhodl a společně jsme šli dál.

V poslední komnatě stál Quirel bez turbanu a hrápal se po Harrym.

Brumbál rychle zasáhl a já Harryho vzala na ošetřovnu.

×××

Po pár dnech se Harry probudil a u všech byl za hrdinu.

Rozhodla jsem se ho naštívit.

,,Paní profesorko."vydechl Harry.

,,Pro tebe teto, Harry. Teď teto, ano?"usmála jsem se a Harry se zamračil.

,,A nemohl bych u vás bydlet?"zeptal se zklamaně Harry a já se zamyslela.

,,Zkusím, to nějak vymyslet. Napíši ti."mrkla jsem na něj.

***

Čahoj!

Hlasím se s novou kapitolou! :D
Doufám, že se líbila a pokud ano, tak budu moc ráda za vote nebo komentář!

~Sharie