Jasmine II. ✔

31.-Změnila se?

Počet slov: 503
1.září 1993

Vrátila jsem se do učitelského kupé a když jsem ji znovu viděla, tak jsem si vzpomněla.

,,Jasmine!"vykřikla a já se otočila. Ona mne poznala?! Usmála jsem se a ona vyskočila z křesla.

,,Jess!"vykřikla jsem a ona mne objala. Tak počkat! Ona mne objímá po tom všem?

,,Chtěla bych se ti omluvit. Za to, co jsem ti udělala. Všechno dobrý?"usmála a a já ji ještě pevněji objala.

,,Jasně!"byla jsem ráda, že jsme se usmířili.

,,A ty tu učíš?"chtěla jsem vědět, když mne konečně pustila.

,,Jo, věštění z čísel a ty?"zajímalo ji a usrkla z hrnečku.

,,Já? Souboje."odpověděla a ona se usmála.

,,A ty jsi si vzala Siriuse?"položila mi tu nejtěžší otázku, kterou mi mohla dát.

,,No, ano."vypravila jsem ze sebe a ona se usmála.

***

Vlak dojel do Prasinek a já si celou cestu ve vlaku povídala s Jess.

Byla úplně jiná!

Teď jsem vystoupila z vlaku a mířili do kočárů.

Sedla jsem si kočáru, kde seděla Rachel a Jess.

,,Můžu?"zeptala jsem se holky přikývly.

,,Jasan! Tys tady chyběla!"usmála se Rachel.

***

Kráčela jsem z večeře do svého kabinetu se svými myšlenkami.

Ty obsahovaly Rachel, Rema, Jess i Siriuse.

Vešla jsem do svého kabinetu a sekla sebou na postel.

Ihned jsem usnula a zdál mi sen.

Sirius se trmácel krajinami a podíval se na Vrbu mlátičku.

Ušklíbl se a vytáhl hůlku. Vyčaroval na nebesa nápis.

Jasmine Blacková

Probudila jsem se, ale okolo mne byla jen postel a můj kabinet.

Vstala jsem a proměnila jsem se v kočku.

Vyběhla jsem z kabinetu a moje kroky mířili na Astronomickou věž.

Zase jsem se stala člověkem a opřepala jsem se o zábradlí.

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na nebe. Bylo zasypané hvězdami a mezi nimi svítil měsíc.

Takhle jsem se na nebe dívala se Siriusem.

V ten moment mi došla jedna věc. Ty sny se Siriusem se mi zdají jen v Bradavicích!

Najednou jsem za sebou uslyšela klepání bot.

Otočila jsem se a při pohledu na známou osobu jsem si oddechla.

,,Reme!"vykřikla jsem a Remus se usmál.

,,Je tu krásně, že?"taky pozoroval to černé nebe a já přikývla.

,,Jo, to je."přitakala jsem a Remus se opřel o zábradlí.

,,Kde asi je, že?"nadhodil a já ztuhla. Ač jsem věděla, že mluví o Siriusovi, tak jsem se zeptala.

,,Kdo?"vyhrkla jsem a Remus protočil očima.

,,No, kdo asi?"já si povzdechla.

,,Jsem si jistá, že to neudělal."odvětila jsem a Remus se ušklíbl.

,,Jednáš jako malé dítě."

,,Cože?! A ty jako co?! Ty věříš! Ty věříš, že tvůj kamarád je vrah?!"zařvala jsem a Remus zvedl obočí.

,,A ty si si zase strašně jistá, že to vrah není!"odsekl a já s zasekla. Bylo mi do breku.

,,Jak si Zoe mohla vzít někoho, kdo myslí jenom na sebe?! Jak?!"zaječela jsem na něj a Remus stál jako přibitý.

Já se rozběhla pryč. Daleko. Domů.

***

Čahoj!

Tak tu máme odhalenou tu ''neznámou" postavu.

Co říkáte na hádku s Remem?

Doufám, že se kapitola líbila! ^^

~Sharie