V.

393 27 3
                                    

Čtvrté patro, staré budovy, čas po setmění (je léto takže cca 23h)

Marinette, se vrátila do svého pokoje. Adrien, se kterým má spolupracovat, je nějaký bláznivý fanatik.

Teprve před půl hodinou se jí podařilo mu vysvětlit, že už je čas, aby si šli každý po svém. Nejlépe každý sám. Když už jí netetrápil tím, jak hrozné má držení těla, že budou spolu muset začít pracovat na její kondici a fyzičce, chtěl se od ní učit malovat. Nesčetněkrát, prošel její skici a návrhy na oblečení, klobouky, brýle. Kdyby se neznala, skoro si začala myslet, že se mu, ona, snad líbí. Jenže, ona, není žádná bláznivka. Ví, že kluk z kategorie deset, chce holku z kategorie deset. Možná z devítky, ale to musí být výjimečná. Ona je tak šest, když má dobrý den tak sedm.

Rychle se vysprchovala a v pyžámku vyklouzla na svou ukrytou terasu. Tady bude zas konečně dokonalá.

Odpoledne téhož dne, před kolejními budovami.

„Nino, tomu neuvěříš. Osud, Bůh nebo svatá okurka, jak by řekla jedna známá watpaďačka, musí být. Dnes jsem dostal na starost naučit někoho z výtvarné sekce šerm. Je to ona, má culíkatá, Marinette. Sice mě má za magora do učení, ale strávil jsem s ní skoro celé odpoledne!“
Adrien, koukal na oblohu a usmíval se jak děcko na sladkost.

„Kámo, to je pěkný. Taky mám objev, ta má prsa, ale je to taková panovačná bestie, že jestli se dostanu k druhé metě, budu rád. I tak mi hrozí kastrace!“

Plácli si na rozloučenou a vdali se, každý do svého pokoje.

Čtvrté patro, staré budovy, čas po setmění

Adrien se zaposlouchal na patře, furt ticho, ale sprcha byla používaná a voněla po melounech.

Prostě tu musí ještě někdo bydlet, nejspíš holka, ikyž někteří kluci, taky rádi, tyhle navoněné sprcháče.  Vylez ven a zjistil, že dveře uprostřed jsou otevřené, strčil do nich:

„Pojď dál Adriene, už tu na tebe čekám.“

- Edit. 18 -

Chlapec, který vědělKde žijí příběhy. Začni objevovat