Skrytá terasa, čas kolem půlnoci
„Marinette,“ ozvalo se dívce za zády. Se srdcem v krku se otočila. Před ní se vznášela jakási červená potvůrka.
Tykadla, semo, tamo puntík. Podivné zprzněné krovky a obří modro fialkové oči. Už otevírala pusu, že začne ječet.
„Ani se neopovažuj pípnout, Marinette. Stačilo mi to jednou a nejsem zrovna v nejlepší náladě!“ okřiklo to divné stvoření, Marinette.
„Co jsi zač? Nějaký vtip?“
Stvořeníčko protočilo oči:
„Marinette, já jsem, kwami. Jsem podstatou, duší a tvořivou silou miracula. Znali jsme se, když ti bylo čtrnáct let. Měla jsi parťáka, říkal si Chat Noir. Společně jste přemohli Lišaje, dokonce se vám podařilo přijít na způsob, jak všechno co se stalo vymazat lidem z paměti a sobě také. Jenže tím jste nás oddělili od našich miracul, od našich šperků. Mě konkrétně od náušnic. Beruščích náušnic. Marinette a já tím trpím, trpím čtyři roky, než se mi podařilo s tebou setkat.“ Tvoreček upřel na Marinette své velké oči a jemně zašeptal: „Prosím, Marinette, prosím!“
Dívka byla ztracena.
- Edit. 18 -
ČTEŠ
Chlapec, který věděl
FanfictionNa letním kurzu pro talentované, mladé umělce se setká dokonalý, na vše talentovaný synek Gabriela Agresta, Adrien Agreste s nemotornou, však zručnou Marinette Dupain-Chengovou a dalšími. To co nikdo z nich netuší je, že už se jednou znali.
