Chlapec, který věděl

XVIII.

Chodba před koupelnou ve staré, kolejní budově.

„Adriene, co tam sedíš jak hřib pod listem?“ ozval se táhlý, znuděný hlásek.

Adrien se koukal do jedovatě zelených očí.

„Takže ty jseš skutečnej?“ řekl místo odpovědi.

„Tak jest. Už máš mé miraculum, můj drahý prsten?“

Adrien zavrtěl hlavou.

„No a proč tam sedíš, u těch dveří? dorážel, Plag.“

„Mám, teda je tam holka, s kterou mám jednání, jenže má nepříjemnou vlastnost, utíkat.“

Plag, zakýval hlavičkou:
„A voní ti po camembéru,“ zasněně přivřel očka.

„Fuj, to ne. Ona voní... Voní, jako čerstvé, skořicové sušenky s kousky čokolády.“ Usmál se.

„Adriene, zase? Zas, pekařova dcera? To už tu bylo, nemyslíš?“

Jenže vyptat se Plaga, co tím u srolované fusekle myslel, nebyl už čas. Ozval se zámek dveří od koupelny. Adrien nečekal a dveře trhnutím otevřel.

Marinette s vysoko zdvyženou hlavou, chtěla projít k sobě do pokoje.

„Koukej se zastavit Dupain-Chaing!“
přikázal, i když věděl, že neposlechne, chytil jí v pase a přes rozhořčené nadávky jí odnesl k sobě do pokoje.

Marinette se nemohla bránit, jinak by jí spadl jediný kus látky, co jí zakrýval.

„Agreste, že jsi stolker, to mi došlo. Že jsi trouba, který se mi rozhodl mstít za něco, co jsem provedla a ani si na to nepamatuju, tak, OK. To že jsi úchylák je asi v tomhle věku taky normální, ale že si mě zamkneš, skoro nahou v pokoji, tváříš se jak kdyby jsi na mě chtěl aplikovat NUM 24/7, to se mi fakt nelíbí! Takže naval ten klíč, já jdu k sobě!“ prskala, křečovitě svírajíc onu textílii.

„Nikam tě nepustím, musíme si promluvit,“ vstal a podal jí jednu ze svých košil.

„“lTak se aspoň otoč,“ poručila mu.

„Má to smysl, tam pod umyvadlem, to nebyl špatný výhled.“

Dostal dělovku polštářem. Nečekal to a skončil na zadku, na podlaze. Když se podíval, seděla v jeho košili, spíš se v ní topila a okolo pasu měla uvázanou osušku jako sukni, jak to tak rychle stihla? Šlo mu hlavou.

„Jsem dívka mnoha talentů,“ řekla, jako by mu četla myšlenky.

„Má dámo, o tom nepochybuji. A ty zas, krásná Marinette, nepočítej s tím, že mi zas utečeš!“

Chytil jí za bradu a přitáhl si jí do polibku.

Děkuji všem, co čtou tuhle FF, pokud vás aspoň trochu baví jsem ráda. Tuto část chci věnovat Thenebis, díky za tvé ohodnocení, protože hned se lépe píše.