Chlapec, který věděl

XXV.

Aylin pokoj, podvečer

„Marinette, Marinette! Ty jsi prostě legendární! Proč se snažíš stát malířkou, když ti to jde s látkou tak úchvatně? Vždyť já nevypadám jak cuchta, ale.. ale.. KRÁSNĚ!“ řvala nadšením, Alya, před zrcadlem. Různě poskakovala, vystrkovala zadek a prsa. Oči jí zářili.

„Aylo, jsem ti říkala, že tohle je můj koníček, třeba budu jednou mít svůj vlastní butik nebo alespoň krejčovství, ale potřebuji také něco jiného. Něco neutrálního a jen čistě krásného, víš?“ huhlala, Marinette, se špendlíky v ústech. „Teď už kruci stůj, potřebuji to došpendlit. Ples je už za čtrnáct dní!“

„Jaké jsou tvé šaty? Ještě jsi mi je kočko nepředvedla!“ vyčítala, Ayla,  Marinette.

„Nech se překvapit, Adrien, na mě taky furt útočí, ten magor dokonce v noci klepe na dveře a zkouší, jestli mu něco neřeknu z polospánku!“ zasmáli se.

Ninův pokoj, podvečer

„Měli by jsme to ukončit, vy dva. Jako já nemám nic proti experimentům, ale co když nás někdo uvidá a bude z toho průser? O mě tu nejde, ale vy dva,“ ukáže na pár, u něj na posteli. „Váš vztah, by to nemusel unést.“ Podívá se do smutných tváří: „Tak jo, tak pojďte, Nino má lásku pro všechny,“ rozpřáhl široce náruč.

Adrien u Plaga

„Nevím Plagu, stále žádné další rozuzlení, jen jsem znovu potkal holku, kterou jsem měl rád a teď z ní vyšiluju. Je tak nedostupná, pár ukradených polibků a ona se chová jak z osmnáctého století, vždy má nějaké garde. Dokonce i s tím, opruzákem, Nathem, si dokážu pokecat líp jak s ní!“

Plag se jen protáhne, znuděně zapřede:

„A co sýr? Sýr, jsi mi přinesl?“

Adrien, mu hodí kolečko camembéru.

„Víš co je na tom ještě divnější, že Nathaniel, si myslel, že je do ní zamilovaný, ale co je teď s ní víc času, tak ho to opouští, prý není taková jakou si jí představoval. Prej nepotřebuje ochránce? Co to je za blbost, ona prostě potřebuje někoho silného a statečného po svém boku. Je taková křehká...“

Plag se usměje:

„A ten šlinc, co máš na rameni, ten není snad od té křehulky?“