Chlapec, který věděl

XVII.

Slunečné odpoledne u venkovního bazénu

„Alix?“ koukal zrzek, na hubenou holčinu.

„Co potřebuješ, Nathanieli?“ Spíš otráveně zívla, než odpověděla.

„Ty jsi ve sportovním oddíle společně s Agrestem, že?“ ověřoval si informaci. Alix jen přikývla. „Prosím tě, pohlídej mi ho. Jestli se ten zmetek, přiblíží k Marinette!“ zuřil, Nat.

„Dej se do klidu, Nathanieli. Raději se do toho nepleť. Ona si s ním poradí, onehdát, jí musel od něj odehnat i instruktor. Jinak by byl už nasekaný do čínských nudlí.“ Nasadila si sluneční brýle, dál se věnovala slunění.

Nat, se zamračil. Má pravdu, ale proč by se o ní nemohl ucházet? Je milá, hodná, talentovaná.

Koupelna ve čtvrtém patru staré kolejní budovy.

„Adriene?“ třeštila oči, Marinette, nad sebe. „Co tu děláš?“

Viděla, jak se Adrien začíná zuřit, nebo se červenat. Pak se podívala, kam se kouká.

„Adriene Agreste, koukej odtud vypadnout!“ zaječela.

Adrien, opravdu raději vycouval, zavřel za sebou dveře a svezl se po nich dolů:

„Mari, Marinette?“ hulákal. „Musíme si promluvit, počkám tu na tebe!“ Začal intenzivně myslet na svého otce, ač ledová a dlouhá sprcha, by mu pomohla lépe.

Po dnešku, se mu nebude dobře spát.

V té samé koupelně.

Marinette se chvěla studem a vztekem. Jednak na zelenookého blonďáka tak na sebe, že bude muset zpět zas v osušce.

Raději nepřemýšlet, co všechno viděl, když se jí ta prokletá osuška rozvázala.

Ještě čeká venku, a chce s ní mluvit. Třebas by mohla žít zbytek života tady.

„Marinette!“ ozvalo se z chodby.

„Dej mi pokoj, úchyle. Až tu budu hotová, tak budu hotová!“ poslala zpátky.

- Edit. 18 -