IX.

352 28 0
                                    

Kolem sedmé ráno, areál gymnázia.

Nevěděla kam běží, jen věděla odkud běží, přesně jak jí naučil bázlivý čaroděj Mrakoplaš z knih T. Pratchetta.

Hlavně se neohlížet, to tě zpomalí!
běželo jí hlavou. Mrakoplaše málo kdy, někdo dohonil, Marinette takové štěstí neměla. U bazénu jí Adrien dohonil, skočil po ní a strhl je oba nešikovně do vody.

„Ty! Naporost...eh eh....naprostý debile. Pšik. Co. To. Tu. Na mě. Nacvičuješ!“ Prskala, Mari, vodu a slova po Adrienovi.

Ten se jen usmíval od ucha k uchu:
„Na někoho, s tak nalomenou fyzičkou, běháš rychle, má dámo. Jen tak mimochodem, moc se mi líbí tvé tričko.“ Zubil se v megawattovém úsměvu.

Marinette se zamračila:

„Co má být, na mém tričku, zajímavého? Je to obyčejné, bílé, a ... Kur...s do pekla!“ rychle si přitiskla ruce přes prsa.

Červená jak zadek paviána, se začala škrábat z vody ven. Adrien zůstával v bazénu a předstíral zaujetí plaváním: „Marinette, a ty tvé kraťásky, to je taky luxusní kousek. Netipoval sem tě na krajková tanga.“

Když se na něj ledově podívala, zatvářil se jak nevinnost sama: „Nechceš si ještě zaplavat, mohl by to být dnešní trénink.“

Marinette si zula jednu svou kecku a mrštila jí po něm se slovy:

„Ty úchyle jeden, vůbec se ke mě nepřibližuj!“

Kecka zasáhla Adriena naprosto přesně. Druhá letěla hned za ní, také zasáhla. Když utíkala zpět, aby se převlékla, slyšela v zádech jen jeho smích.

- Edit.18 -

Chlapec, který vědělKde žijí příběhy. Začni objevovat