Pokoj Marinette
Jak jsem zjistila, když mi bylo čtrnáct, psala jsem si denník a měla vztah s Adrienem. Tak to zkouším znovu, třeba mi to pomůže....
„To je blbost! Ne deníček si fakt psát nechci!“ vynadala, Marinette, nebohému bloku. „Tikki má pravdu, musím vypátrat to miraculum, bylo fajn žít, když jsem nevěděla, že trpím amnézií, ale teď?“ vzdychla, sedla si na židli, začala si skicovat večerní šaty.
Tak tyhle by byly úžasné, k tomu by se jí hodil ten podivný náhrdelník.
Vypadá jako by to byl pánský prsten od kterého jdou řetízky a černá stužka a zapínají se na těsno kolem šíje.
Zvedla šperk a na dlani si ho prohlížela: „Nikdy jsem bez něj nikam neodešla, ale nenosila ho. Asi také nějaké zapomenuté dědictví,“ zavzdychala.
Pokoj Adriena
Adrien se hrabe ve svém oblečení. Kouká zda má alespoň trochu ucházející smoking na ples.
Vše má, jen manžetové knoflíčky, jistě má je. Nosí ten pár neustále. Nevypadají nijak vábně, jsou poměrně veliké, ale nějak je potřebuje mít u sebe. Co jen je s nimi spjato?
Poznali jste je?
ČTEŠ
Chlapec, který věděl
Fiksi PenggemarNa letním kurzu pro talentované, mladé umělce se setká dokonalý, na vše talentovaný synek Gabriela Agresta, Adrien Agreste s nemotornou, však zručnou Marinette Dupain-Chengovou a dalšími. To co nikdo z nich netuší je, že už se jednou znali.
