Téhož dne později, v Adrienově pokoji
Adrien byl s sebou spokojený. Marinette, se určitě taky líbí, jen si to nechce přiznat. Jemu se to líbí, je to jako by si kočka hrála s nějakým broučkem.
Co se mu to vlastně zdálo, že má být Chat Noir?
Ta představa, kocouřího hrdiny, se mu začala líbit. Zda by, v převlečení, dokázal získat richleji, Marinettinu důvěru?
Na rozdíl od jeho snu byly dveře ostatních pokojů zamčené. Dá si jen rychlou sprchu a poběží na trénink.
Ve stínech před starou kolejní budovou
Marinette byla nespokojená. Proč se jí jen Adrien rozhodl nahánět. Co na ní vidí? Talentovaných holek, je tu plný barák, rozhodně tu jsou daleko větší krásky.
Viděla, že zapadl do budovy, opatrně ho sledovala, jen co za ním zaklaplnuly dveře koupelny, protáhla se na terasu. Naštěstí má dnes už volno, posadila se a koukala do dálky. Nadávala si, že o něm vůbec přemýšlí. Je v něm něco tajemného, musí přijít na to co. Když může být v patách on jí, proč ona by toho nemohla využít. Sice si nikdy na, vampa, nehrála, ale on se jí přímo nabízí.
Pokoj Ayli, neznámý čas
„Aylo, jdeš si jistá? Protože tohle může Adrienem, dost otřást. Víš, že je tou prťavou, culíkářkou okouzlený?“
Ayla se smutně usmála a pohladila Nina po nahém hrudníku:
„Jo jsem si jistá. Jen nerozumím tomu, jak jsme na to mohli zapomenout, ale ta fotka, co mi tu vypadla z jedné knihy to dokazuje.“
Nino, pohladil Aylu po rameni a zavzdychal.
- Edit. 18 -
ČTEŠ
Chlapec, který věděl
FanfictionNa letním kurzu pro talentované, mladé umělce se setká dokonalý, na vše talentovaný synek Gabriela Agresta, Adrien Agreste s nemotornou, však zručnou Marinette Dupain-Chengovou a dalšími. To co nikdo z nich netuší je, že už se jednou znali.
