VI.

342 30 0
                                    

V právě otevřeném pokoji na čtvrtém patře staté kolejní budovy, chvíli před půlnocí 

Dveře se za Adrienem zavřeli: 
„Adriene, je to už dávno, co jsme se naposledy setkali. Nejspíš si mě nepamatuješ, ale já tě měl vždy v oblibě. Byl jsi na svůj společenský stav takový jiný. Takový rebel, žádná uhlazená existence.“

Z postele se vzneslo podivné stvoření, maličkaté, že by se do dlaně vešlo. Vypadalo jako černý kocourek.

„Nevím, kdo jsi, co jsi, o čem to tu mluvíš?“ odpověděl Adrien.

„Adriene, Adriene. Dovol mi tedy, abych se ti opět představil. Jsem Plag. Kwami. Býval jsem duší, energií a destruktivní silou miracula prstenu. Kočičího prstenu. Když ti bylo čtrnáct let, tak jsi s dívkou, která si říkala Lady bug, přemohl člověka, který zneužil motýlí miraculum. Osvobodili jste jej, dokonce jste přišli na to, jak všem včetně sebe vymazat vzpomínky, na všechna dobrodružství. Jenže mi, já a ta od berušky, jsme nezanikly. Potřebujeme, aby jste nám vrátili naše šperky. Trpíme. Dokonce nemám chuť ani na camember. To je zlé, věř mi. Horší než zlé!“
    

Chlapec, který vědělKde žijí příběhy. Začni objevovat