Chlapec, který věděl

XXIV.

Pokoj, Marinette, brzy ráno.

„Tohle přece neuděláš! Nebuď ukvapená, ublížíš i sobě! "

„Jak jsi se jen opovážila? Jsi nechutná!"

„Ty jsi takový arogantní kretén!"

„Tak já ničemu nerozumím?"

Marinette, se posadila opocená z noční můry. Hlavou jí vířily nedokončené dialogy a zamlžené situace. Pohledem na hodiny se rozhodla ještě pro sprchu. Poté půjde dělat, Nathanielovi, model. Asi se i těší, uvědomila si.

„Kam se chystáš, má dámo?" pokukoval po ní Adrien.

„A...Adriene, jdu dělat modelku, jednomu klukovi z kurzu. Tak já už musím...“ otočila se skoro k odchodu.

„Kam jdeš ty?“ dodala, když jí kráčel po boku.

„No s tebou, přece. Co kdyby to byl násilník?“ škaredil se, Adrien, na Marinette.

„O, OK. Tak hni zadkem, jdem pozdě!“ Dala se Mari do běhu.

„Tak už chápu, proč tak dobře běháš, ty často ztrácíš pojem o čase, že,“ poškleboval se Adrien.

Lavička u jakési zeleně

„Ahoj Nathanieli, jen se mnou přišel Adrien, taky potřebuje skicovat a furt mě uvrtává, že zvládne už figuru, tak to nebude vadit, ne?“ vnutila Kurtzbergovi svou odpověď, pekařova dcera.

Nath, se zamračil a na pozdrav kývl k Adrienovi. Ten opakoval totožné gesto.

„Hele, koukejte se chovat oba slušně. Jinak tohle,“ obkroužila si prstem, Marinette, obličej, „se sebere a jde spát!“ pobavily jí, bázlivé výrazy kluků.

Nechala se od Nathaniela, naaranžovat a zavřela se do světa svých myšlenek.

Adrien, se dívá na naprosto klidný, vyrovnaný obličej, Marinette. Jak by jí slušela červená, nosí furt jen neutrální a pastelové barvy.

Nemá ani šperk, náušnice, ...

Ty by se k ní moc hodily.

Rozjímal blondýn a uhlem tvořil první črty obrázku.

Děkuji, všem příznivcům. Omlouvám se nyní za pomalejší frekvenci, ale nějak mám v hlavě další dva nové příběhy a ty mě trochu ruší.

- Edit.18 -