XXIII.

304 25 0
                                    

Ateliér, dopoledne    

„Marinette? Mohl bych tě o něco poprosit?“ stál před černovláskou, zrzek.

„Jistě Nathanieli,“ usmála se, Marinette, na spolužáka.

„Víš, naše vedoucí, mi doporučila živý model, no a já, víš, já tě mám rád, a chtěl bych, abys mi pózovala.“ Měl úplně rudé uši.

Jí to vyrazilo dech. Ona přece není žádná modelka. Je naprosto obyčejná:

„Nathe? Víš je to strašně překvapující. já nevím co říci, tedy vím, nahá pózovat nebudu, maximálně v bikinách!“

Co to do mě vjelo?

Divila se Marinette, nikdy nebyla tak odvážná.

„Mari, ty jsi moje sluníčko, jsi úžasná, mohla by jsi tedy zítra ráno na lavičce v parku?“

Jen přikývla.

Knihovna, dopoledne

„Aylo, ověřujte si fakta. Je to vaše slabá stránka. Máte úžasný jazykový cit, dokonce i nadání co se týče nalezení zajímavého tématu, ale když je třeba, aby tam byly reálné informace, trochu pokulháváte. Vím, že se chcete věnovat novinařině, proto na tom zapracujte.“

Alya zuřila, jak mohl odsoudit její přípravu a říci, že si neověřila fakta! Jen ať se těší, ten nagelovaný šampón. Včera, Artura, viděla, že rozhodně za rohem nelíbá, Patrishu, ale někoho zcela jiného a dokonce s jiným pohlavím. Ona mu dá, neověřené zdroje!

Ukrytá terasa a zamčený pokoj

„Proč už nenašel/nenašla mé miraculum!“ kňučeli, Kwami

Chlapec, který vědělKde žijí příběhy. Začni objevovat