I Know You

11 - Where are the babies?!

Abouth points of wiew

Nevím po jak dlouhé době jsem se pomalu začal probouzet. Hlava mě šíleně bolela a když jsem otevřel oči viděl jsem rozmazaně. Ležel jsem na něčem měkkém a přemýšlel jestli jsem v institutu nebo mě dostal tamten týpek.

"Harry! Harry děti jsou pryč!" Říkala jsem když jsem viděla že už je skoro vzhůru. Vítr kolem mě stále výřil až mi to i pohazovalo vlasy. Hlava se mi motala a krev mi stále odkapavala z nosu a pusy. Čím více času ubývalo tim více jsem byla netrpělivá a rozzuřená. Tím více moje moc sílila a přebírala kontrolu.

Nademnou se ozval holčičí hlas a já se snažil více zaostřit zrak. Po chvilce se mi to povedlo. Kousek od postele stála Katarina. Byla rozcuchaná a všude byli poházene věci od větru.
,,Co se stalo?" Řekl jsem chraptivě.

"Řekla jsem... že... naše... děti.. jsou.. pryč!" Už jsem skoro zakřičela, protože jsem byla opravdu netrpělivá. Má moc a má zuřivost sílila. Hlava se mi motala čím dál víc. Vítr už schodil všechny věci v místnosti a začal dělat velký výr.

,,Jak pryč?" Zeptal jsem se udiveně. Hlava mě třeštila jako bych vypil stovky litru tvrdého alkoholu. V pokoji začínal byt chlad důsledkem větru který způsobila Katarina. Chtěl jsem vstát a uklidnit jí jenže jakmile jsem se o to pokusil podlomili se mi kolena.

Zachytila jsem Harryho větrem.
"Teď není čas na bolest Harry! Jsou pryč. Vzali je. A..." zarazila jsem se a pokusila se rozmrkat motání hlavy. Na triku jsem měla stále více krve a svět se mi více točil. Nohy jsem měla těžké ale všechno jsem to ignorovala. Protože já nemám čas být slabá.
"A my půjdeme za nima. Můžeš vstát nebo tě mám podpírat?" Zeptala jsem se ho a stále ho větrem držela.

,,S-strašně se mi motá h-hlava a nemůžu s-stoupnout na nohu.." řekl jsem trochu koktavě. Kat měla celé triko od krve ale já na tom nebyl lépe. Vítr se postupně měnil v menší tornádo.
,,K-kat, lasko koukni na mě.." řekl jsem a když tak udělala pokračoval jsem v mluvení.
,,Dýchej, nádech a výdech. Vše bude v pořádku ano? Hlavně se uklidni." Mluvil jsem na ní uklidňujícím tónem. Já sám sem na tom nebyl o nic lépe. Bál jsem se kde sou naše deti a hlavou se mi honily nejrůznější scénáře toho co se mohlo stát.

"To nejde. Nejde to. Já nechci. Nechci se uklidnit jdeme!" Křičela jsem a vítr se mnohonásobně zvedl. Harryho jsem stále podepírala a spolu s nim jsem se objevila v hale.
"Chci informace! A hned!" Zakřičela jsem na všechny kdo tam byl. Byla tam Nath, Chris a Charlie. Dávali se dohromady ale zároveň na mě dost vyděšeně koukali.
"Hned!" Zakřičela jsem znovu a to už Chrisovi a Nath vítr podrazil nohy.
"Mají, maji základnu blízko ale takhle tam nemůžeš!" Řekl Chris a pak se do toho hned pustil Charlie.
"Neublíží jim! Takhle nikam nejdeš uklidni se!" Řekl a já protestovně zakroutila hlavou.
"Pust Harryho ublížíš mu." Řekl a já se na Harryho podívala. Opravdu vypadal že mu ubližuji. Pustila jsem ho a on hned spadl.
"A uklidni se!!" Řekl Charlie hlasem, kterému se neodmlouvá. Kolem mého větru se udělal oheň, který vítr dostával blíž ke mě. Kdybych chtěla tak s tím Charlie nic neudělá. Ale ja se nechala. Když byl úplně u mě vzdala jsem to. Lehce se o mě otreli plamínky ohně ale nic se mi nestalo a Charliemu také ne.

Spadl jsem na zem a snažil se poradně nadechnout. Jakoby ze mě Kat vysávala energii mezitím co mě nadnášela. Pozoroval jsem co se kolem děje a přerývavě dýchal. Kat seděla na zemi a klepala se. Všichni ostatní poletovali kolem a sháněli informace. Doplazil sem se až ke Katarině a pak jí poradně obejmul.
,,Vše bude v pořádku jasný?.." kroutila hlavou v nesouhlas.
,,Věř tomu!" Zvýšil sem hlas.